Rok 1998

K vyloučení orgánů činných v trestním řízení může dojít jen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř. Mezi ně nepatří otázka úrovně odborné způsobilosti členů senátu rozhodujícího ve věci.

Řízení ve věcech občanských, které bylo zahájeno před účinností smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, vyhlášenou pod č. 209/1993 Sb. (včetně závěrečného protokolu), u soudu České republiky, dokončí tento soud, i když v době zahájení řízení byl příslušným soud Slovenské republiky.

Neuložení souhrnného trestu, byť jsou splněny všechny podmínky uvedené v zákoně, samo o sobě neodůvodňuje závěr, že nesprávně uložený trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo že uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu (§ 266 odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud není (s výjimkou věcí uvedených v § 250s odst. 2 o. s. ř.) funkčně příslušný k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu. Řízení o takovém podání soud zastaví.

I když soud upustí od uložení souhrnného trestu (§ 37 tr. zák.), musí dobu, kterou pachatel v tomto řízení strávil ve vazbě, započítat do trestu uloženého dřívějším rozsudkem (§ 38 odst. 1 tr. zák.).

Proti tomu, kdo užívá v obchodním rejstříku později zapsané obchodní jméno, zaměnitelné s obchodním jménem žalobce (§ 12 obch. zák.), se může žalobce domáhat odstranění závadného stavu návrhem na uložení povinnosti, aby změnil obchodní jméno.

Při posuzování otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba postupovat tak, že orgán činný v trestním řízení nejprve učiní potřebná zjištění o rozhodných skutkových okolnostech. Dále učiní závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu, a poté se vypořádá s tím, zda skutek vykazuje takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je materiální podmínkou trestnosti (§ 3 odst. 2 tr. zák.). Formální a materiální podmínky trestnosti činu nelze směšovat, zaměňovat ani vzájemně nahrazovat.