Sešit č. 10/1995

Jednání pachatele, který převezme od jiného motorové vozidlo, aby je pro něho převezl přes hranice ČR do ciziny, ač ví, že jde o vozidlo získané trestným činem krádeže a že je tak odstraňuje z místa možného odhalení, je třeba posuzovat jako ukrývání věci, jež naplňuje znaky trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. O pomoc k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. c), § 247 tr. zák. by šlo jen tehdy, když by tak jednal po dohodě s pachatelem, která by předcházela spáchání krádeže.

Jednání pachatele, který najme ženu do ciziny s úmyslem, aby tam provozovala prostituci, nebo ji do ciziny za tímto účelem zláká, popř. dopraví, naplňuje znaky trestného činu obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., a to i za předpokladu, že žena přitom jedná dobrovolně, se znalostí všech okolností tohoto jednání pachatele.Trestný čin obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. je ve vztahu k trestnému činu kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák. trestným činem speciálním a jeho jednočinný souběh s tímto trestným činem je proto vyloučen. O stejný vztah jde i v případě, kdy je skutek naplňující znaky těchto trestných činů spáchán členem organizované skupiny, popř. na ženě mladší než osmnáct let /konkurence skutkových podstat ustanovení § 246 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák. a ustanovení § 204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., resp. ustanovení § 246 odst. 1 písm. b), c) tr. zák. a ustanovení § 204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák./.

Za pracoviště ve smyslu hlediska pro určení místní příslušnosti soudu podle § 18 odst. 2 tr. ř. nelze považovat všechna místa, v nichž může obviněný provozovat podnikatelskou činnost, např. nákup zboží, ale pouze takové místo, které má trvalejší charakter, pevnější vztah k výkonu činnosti, a bývá zpravidla administrativně označováno jako sídlo nebo provozovna.

I. Jestliže státní zástupce v přípravném řízení zajistí majetek obviněného podle § 347 odst. 1 tr. ř. a jestliže proti takovému usnesení je podána stížnost, rozhoduje o ní soud, jehož příslušnost vyplývá z ustanovení § 146a tr. ř. Pro určení příslušnosti v takovém případě nemá význam ustanovení § 26 tr. ř. (srov. č. 14/1995 Sb. rozh. tr.).

Ve výroku usnesení o návrhu státního zástupce na rozhodnutí o přípustnosti vydání do ciziny podle § 380 odst. 1 tr. ř. soud musí popsat skutek, pro který má být určitá osoba vydána tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem. Nestačí uvést zákonné pojmenování trestného činu a příslušná právní ustanovení uvedená v žádosti cizího státu o vydání. To se týká i případu, kdy soud rozhodne, že vydání je zčásti přípustné a zčásti nepřípustné. Ta část, ve které soud rozhodne, že vydání je nepřípustné, musí být také ve výroku usnesení jednoznačně vymezena popisem příslušných skutkových okolností.

V případě mezinárodní spolupráce podle článku 31 odst. 1, 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci (č. 209/1993 Sb.), kdy má být na území České republiky vykonán trest odnětí svobody uložený občanu České republiky rozsudkem soudu na území Slovenské republiky a odsouzený se v době žádosti o předání k výkonu trestu již nachází na území České republiky, musí být z jeho vyjádření souhlasu s tímto postupem ve smyslu článku 3 odst. 1 písm. d) a článku 7 štrasburské Úmluvy o předávání odsouzených osob (č. 553/1992 Sb.) patrno, že si je vědom i skutečnosti, že nemůže být vydán k výkonu trestu do ciziny.

I. Ustanovení § 353 tr. ř. o příslušnosti soudu k rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení nebo o jeho ukončení se uplatní jen v případě, kdy je ochranné léčení skutečně vykonáváno. Jestliže se v době rozhodování léčení nevykonává, např. proto, že odsouzený uprchl z léčebného ústavu, je podle § 315 odst. 2 tr. ř. příslušný soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.