Sešit č. 4/1994

Podle § 176 odst.2 tr.ř.může být obžaloba podána jen pro skutek,pro který bylo vzneseno obvinění (§ 163 tr.ř.). Byla-li obžaloba podána v rozporu s tímto ustanovením , nelze v řízení před soudem obžalovaného uznat vinným takovým skutkem. Zpravidla je nutno věc ohledně takového skutku vrátit prokurátorovi k došetření (§ 188 odst.1 písm.e),§ 221 odst.1 tr.ř.). Poznámka redakce: Po účinnosti zák.č.292/1993 Sb.,jde o sdělení obvinění (§ 160 tr.ř.) a vrácení věci státnímu zástupci k došetření (§ 188 odst.1 písm.e),§ 221 odst.1 tr.ř.).

Při posuzování vazebního důvodu podle § 67 písm.a)tr.ř. je třeba výši hrozícího trestu posuzovat se zřetelem k okolnostem konkrétního případu a uvažovat jen o takové výši trestu, která reálně hrozí. Vazbu podle § 67 písm.a) tr.ř. nelze mechanicky odůvodnit jen odkazem na horní hranici sazby,jak je stanovena ve zvláštní části trestního zákona. K reálnosti obavy, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul,ve smyslu § 67 písm.a)tr.ř. Jestliže soud propouští obviněného z vazby proto,že dojde k závěru, že nadále netrvá žádný z důvodů vazby uvedených v § 67 písm.a),b),c)tr.ř.,nemůže přijmout slib obviněného podle § 73 odst.1 písm.b) tr.ř.

K podmínkám zabrání věci podle § 73 odst.1 tr.zák. Vztah věcí k trestnému činu uvedený v § 55 odst.1 písm.a) nebo b) tr.zák.tedy,že věc byla užita ke spáchání trestného činu, resp.byla ke spáchání trestného činu určena, znamená,že věc musí být významná pro naplnění zákonných znaků trestného činu. Nestačí např.,že věc měl pachatel trestného činu při jeho páchání u sebe.

O uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. by zásadně nemělo být rozhodnuto bez toho, že soud provede důkaz spisem ve věci, v níž byl vydán rozsudek, ve vztahu ke kterému je dán vztah souhrnnosti. Provedení důkazu jen opisem rozsudku je nedostatečné, protože mohou nastat skutečnosti, které z obsahu rozsudku nevyplývají a které vylučují uložení souhrnného trestu.

Úkon, jímž byly tváří v tvář postaveny osoby, jejichž předchozí výslech byl proveden z hlediska trestního řádu vadně,nelze považovat za konfrontaci ve smyslu § 94 odst.1 tr.ř. a ve smyslu § 103 tr.ř.(srov.č.52/1992 Sb.rozh.tr.).

Věc, v níž byla podána obžaloba pro pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst.1,§ 219 odst.1 tr.zák.,může krajský soud jako soud prvního stupně při předběžném projednání obžaloby postoupit okresnímu soudu z důvodu, že jde o trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst.1 tr.zák.,jestliže je z důkazů provedených v přípravném řízení zřejmé, že nemůže jít o pokus vraždy, a jestliže tento závěr není závislý na budoucím hodnocení důkazů v hlavním líčení, při kterém by měla být odstraněna případná pochybnost o možnosti kvalifikovat skutek jako pokus trestného činu vraždy.

Soud rozhodující o nepřípustnosti trestního stíhání obviněného z důvodu, že obviněný je účasten amnestie prezidenta republiky (§ 11 odst.1 písm a) tr.ř.),musí jako předběžnou otázku (§ 9 odst.1 tr.ř.) posoudit, pod které ustanovení je třeba skutek, pro který je obviněný stíhán,podřadit. Právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán. Není přitom rozhodující, zda důvodem k odchylnému posouzení skutku proti obžalobě je to, že skutek byl obžalobou právně posouzen chybně, nebo zda důvodem k jinému právnímu posouzení je změna důkazní situace, k níž došlo v pozdějším stádiu řízení.