Sešit č. 3/2002

Spor, v němž se správce konkursní podstaty úpadce domáhá po správci daně toho, aby do konkursní podstaty vrátil (zaplatil) nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty, není sporem vyvolaným konkursem. Pravomoc k rozhodnutí takového sporu nemají soudy, ale správci daně. 

Počínaje dnem prohlášení konkursu na majetek dlužníka již nelze provést započtení na majetek patřící do konkursní podstaty (§ 14 odst. 1 písm. i/ zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů); není přitom rozhodné, zda se započítávané pohledávky střetly již v době před prohlášením konkursu. 

Vznikne-li úpadci nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, nesmí být za trvání konkursu použit k úhradě jiných daňových nedoplatků úpadce, které správce daně přihlásil nebo měl přihlásit do konkursu. Postup podle § 64 zákona č. 337/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, by za trvání konkursu byl nepřípustným započtením. 

Je vyloučeno, aby odvolací soud vydal rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci (§ 7, § 104 odst. 1 o. s. ř.), nemá-li přezkoumávané rozhodnutí soudu prvního stupně (usnesení o osvobození od soudních poplatků) povahu rozhodnutí, jímž se řízení končí nebo jímž se otázka ukončení řízení alespoň řešila. 

Rozhodne-li soud, že k projednání určité věci není dána pravomoc soudů, je povinen současně rozhodnout (nemá-li jít o pravomoc cizozemského orgánu) i o postoupení věci orgánu, jehož pravomoc dána je (§ 104 odst. 1, věta druhá, o. s. ř.); této povinnosti se nemůže zbavit poukazem na to, že řízení v téže věci již u orgánu, jemuž má být postoupena, probíhá.

Za pohledávku z vkladů, kterou nelze podle § 581 odst. 2 obč. zák. započíst, je nutno považovat pohledávku z vkladů upravených v § 778 a násl. obč. zák., nikoliv pohledávku z vkladového účtu podle § 716 a násl. obch. zák.

Právo nájmu bytu nemůže ve smyslu ustanovení § 706 odst. 1, věty první, obč. zák. přejít na pravnuka (pravnučku) zemřelého nájemce bytu.

Jestliže stát převzal pozemek bez právního důvodu nebo na základě neplatného právního úkonu, nestal se jeho vlastníkem a k tomuto pozemku nemohlo být platně zřízeno právo osobního užívání pozemku (§ 39, § 199 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991).

Jestliže smlouva o zřízení věcného břemene neobsahuje žádný údaj o úplatnosti tohoto práva, pak platí, že věcné břemeno bylo sjednáno bezúplatně; povinnost oprávněného z věcného břemene nést přiměřené náklady na zachování a opravu nemovitosti, kterou užívá, tím není dotčena (§ 151n odst. 3 obč. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2000). 

Prostory, jež oprávněná osoba užívá z titulu práva odpovídajícího věcnému břemeni, nemohou být za trvání věcného břemene vlastníkem, kterého věcné břemeno omezuje, platně (znovu) přenechány do užívání nájemní smlouvou, byť by šlo o smlouvu uzavřenou s nositelem práva odpovídajícího věcnému břemeni. 

K zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni, které zatěžuje nemovitost, privativní novací (§ 570 obč. zák.) je nutný vklad takové dohody do katastru nemovitostí.

I. Soudní tajemnice, proti jejímuž usnesení podal obhájce stížnost, nemůže učinit rozhodnutí podle § 146 odst. 1 tr. ř. (formou tzv. autoremedury), i kdyby byly jinak splněny podmínky pro postup upravený v tomto ustanovení a v § 7 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. 

II. Stížnosti ustanoveného obhájce proti usnesení o výši jeho odměny a náhrady hotových výdajů učiněnému podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. nelze vyhovět postupem podle § 146 odst. 1 tr. ř. v případech, kdy stranou trestního řízení, jíž se změna původního usnesení dotýká, je odsouzený.

Proti usnesení, kterým krajský soud vyloučí věc ze společného řízení (§ 23 odst. 1 tr. ř.) a postoupí ji okresnímu soudu k projednání a rozhodnutí (§ 23 odst. 2, věta za středníkem, tr. ř.), není stížnost přípustná. Postoupení věci okresnímu soudu krajským soudem je speciálním případem postoupení věci upraveným v § 23 odst. 2 tr. ř., proti němuž není přípustná stížnost (§ 141 odst. 2 tr. ř.).