Sešit č. 6/1998

Smlouvou o obstarání věci se obstaratel zavazuje obstarat určitou záležitost (např. cestovní kancelář svému zákazníku rekreační pobyt). Došlo-li k tomuto obstarání se změnami proti učiněné objednávce, odpovídá obstaratel objednateli za vadné plnění.

Proti rozhodnutím uvedeným v ustanoveních § 237 odst. 2, § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 o. s. ř. není dovolání přípustné ani na základě rozhodnutí odvolacího soudu. I když odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné (§ 239 odst. 1 o. s. ř.), dovolací soud odmítne dovolání podané proti takovému rozhodnutí.

O odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. jde od účinnosti zákona č. 238/1995 Sb. jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování) a byl-li tento postup nesprávný. 

Potvrzujícím usnesením, proti kterému je dovolání přípustné (nejde-li o případy usnesení ve věci samé upravené v § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř.), je ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. pouze usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu (písm. d/ citovaného ustanovení). Proti potvrzujícímu usnesení o zastavení řízení z jiného důvodu - pro nedostatek jiné podmínky řízení než soudní pravomoci (včetně nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení) - dovolání přípustné není.

Odvolání podané osobou, která se označila jako zástupce účastníka, avšak její oprávnění účastníka zastupovat nebylo prokázáno, nelze odmítnout podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř . Jestliže se nedostatek prokázání plné moci nepodaří odstranit přes učiněná vhodná opatření, odvolací soud odvolací řízení zastaví (§ 211, § 104 odst. 2 o. s. ř ).

Jestliže soud prvního stupně vyhověl žalobě o vyklizení nebytových prostor proto, že nájemní vztah zanikl výpovědí nájmu, zatímco odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil proto, že žalovaný se nájemcem nebytových prostor vůbec nestal, pak oba soudy posoudily z obsahového hlediska práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení shodně, neboř důvodem vyklizení byl závěr, že žalovaný užívá nebytové prostory bez právního důvodu.

Právu zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy ( § 151f odst. 1 o. z.), nebyla-li zástavním právem zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, neodpovídá povinnost zástavního dlužníka "strpět" prodej zástavy. Toto právo může být v řízení před soudem vyjádřeno jen jako nárok na zaplacení zajištěné pohledávky (popřípadě též jejího příslušenství) s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy.

Nárok oprávněné osoby vůči osobám, kterým byla věc vydána (§ 5 odst. S zákona č. 87/1991 Sb.), je podmíněn tím, že osoba, jejíž nároky nebyly uspokojeny, vyzvala ve lhůtě podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. k vydání věci povinnou osobu, která věc držela k 1. 4. 1991 (ke dni účinnosti citovaného zákona).