Sešit č. 5/1994

Při právním posouzení pokusu trestného činu krádeže podle § 8 odst.1 tr.zák.,§ 247 tr.zák.z hlediska znaků charakterizovaných výší škody,je nutno vycházet z představy pachatele o předmětu útoku a jeho záměru. Otázka, zda zamýšlenou škodu mohl pachatel takového činu vzhledem k jeho okolnostem skutečně způsobit,kdyby se mu podařilo čin dokonat, je významným hlediskem pro hodnocení materiální podmínky uvedené v § 88 tr.zák.pro použití kvalifikované skutkové podstaty odpovídající záměru pachatele.

Podmínkou pro uložení trestu vyhoštění podle § 57 tr.zák. je, pokud jde o státní příslušnost obžalovaného,zjištění,že obžalovaný není státním občanem České republiky. Přitom je třeba,pokud jde o bývalého občana České a Slovenské Federativní Republiky,aplikovat právní předpisy o státním občanství České republiky (zák.č.40/1993 Sb.,zák.č.39/1969 Sb.). Není třeba zjišťovat,zda obžalovaný je státním občanem jiného státu.

Není porušením zákazu reformace in peius podle § 150 odst.1 tr.ř.,jestliže soud druhého stupně ke stížnosti obviněného, stíhaného pro trestný čin, který není uveden mezi trestnými činy vylučujícími přijetí peněžité záruky podle § 73a tr.ř.,zruší rozhodnutí soudu prvního stupně,jímž byl obviněný ponechán ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm.a)tr.ř.(byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby), a sám rozhodne tak, že obviněného ponechá ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm.c) tr.ř.

V případě spáchání trestného činu loupeže podle § 234 odst.1 tr.zák. ve skupině je spolupachatelem (§ 9 odst.2 tr.zák.), a nikoli jen pomocníkem (§ 10 odst.1 písm c) tr.zák.),i ten člen skupiny, který sám přímo nenaplňuje znaky tohoto trestného činu,ale po domluvě s ostatními členy skupiny vyláká a zavede poškozeného na odlehlé místo, kde oni vlastní loupežný útok provedou.

Vlakvedoucí ČD není veřejným činitelem ve smyslu ustanovení § 89 odst.9 tr.zák.

Obhájcem písemně odůvodněná stížnost proti usnesení o vzetí do vazby je úkonem právní pomoci, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny příslušného úkonu (§ 16 odst.2 písm.c),d),§ 16 odst.3 vyhl.č.270/1990 Sb.,ve znění pozdějších předpisů).

Skutečnost, že obviněný neumí číst a psát, vždy snižuje jeho způsobilost se hájit, a proto musí mít obhájce již v přípravném řízení (§ 36 odst.2 tr.ř.).