část trestní

Při posuzování otázky, zda trestní stíhání nemohlo být skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř., je třeba zkoumat, zda tyto důvody ovlivňují délku řízení jako celku. Nelze přihlížet k důvodům, které se vztahují jen k určitému dílčímu omezenému úseku řízení. Není proto možné shledávat důležité důvody pro prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. v řízení před soudem pouze v tom, že obžaloba byla podána za okolností, kdy téměř celá lhůta byla vyčerpána přípravným řízením. Důležité důvody ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. musí být dány ve vztahu k řízení jako celku, tedy bez ohledu na to, zda jde o přípravné řízení nebo o řízení před soudem.

Vazbu nelze prodloužit nad dobu dvou roků podle § 71 odst. 3 tr. ř., jestliže je neskončení trestního stíhání v této lhůtě důsledkem nedostatečného dozoru státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení podle § 174 odst. 1 tr. ř. a jeho dlouhodobé nečinnosti mezi dnem, kdy mu vyšetřovatel předložil věc s návrhem na podání obžaloby, a dnem, kdy byla podána obžaloba.

Zaviněné jednání matky, která zanedbala svou zákonnou povinnost pečovat o dítě ( § 32 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 89 odst. 2 tr. zák.) a v důsledku toho došlo k jeho úmrtí, zakládá trestní odpovědnost za poruchový delikt, nikoliv za trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 207 odst. 1 tr. zák.

Z hlediska odměny a náhrady nákladů ustanoveného obhájce je třeba odlišovat případ, kdy dojde k odročení hlavního líčení ve smyslu § 205 tr. ř., od případu, kdy z okolností, jež se objevily ještě před počátkem hlavního líčení, je zřejmé, že hlavní líčení nebude možno provést v termínu, na který bylo stanoveno, a předseda senátu proto termín hlavního líčení přeloží nebo zruší, aniž by je zahajoval, a včas o tom vyrozumí strany a jiné osoby, které byly předvolány nebo vyrozuměny. Jen v případě odročení ve smyslu citovaného ustanovení je třeba pokládat za právní pomoc i právní asistenci advokáta, který se na jednání připravoval a případ se zřetelem na danou fázi řízení zpracoval.

Skutečnost, že byl trestním příkazem uložen trest odnětí svobody přesahující výměru, kterou připouští ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., ale v rámci sazby stanovené trestním zákonem za daný trestný čin, neznamená sama o sobě, že jde o trest, jenž je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti pro společnost ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř. Proti takovému trestnímu příkazu lze však pro uvedenou vadu podat stížnost pro porušení zákona vždy, neboť trestní příkaz v takovém případě nemůže být vydán, a jde tedy o vadný postup řízení ve smyslu ustanovení § 266 odst. 1 tr. ř.

Jednou z podmínek vyhotovení zjednodušeného písemného rozsudku je to, že se státní zástupce vzdá odvolání prohlášením učiněným ve lhůtě, kterou stanoví samosoudce po vyhlášení rozsudku. Toto prohlášení má charakter podání, které musí být učiněno některým ze způsobů stanovených v ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř. To znamená, že učiní-li státní zástupce uvedené prohlášení telefonickým sdělením, které není formou podání podle § 59 odst. 1 tr. ř., nemůže samosoudce vyhotovit zjednodušený písemný rozsudek podle § 314d odst. 2 tr. ř.