Sešit č. 5-6/1964

Ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost je každý trest odnětí svobody, který je uložen mimo trestní sazbu. Aby bylo možno přezkoumat, zda uložený trest odnětí svobody, zvlášť nebezpečnému recidivistovi odpovídá ustanovení § 42 odst. 1 tr. zák. je nutno, aby soud v odůvodnění rozsudku uvedl, jakými hranicemi je v konkrétním případě vymezena horní polovina zvýšené trestní sazby. K vymezení horní a dolní hranice horní poloviny zvýšené trestní sazby dojde soud tímto početním postupem: třetina z horní hranice trestní sazby se připočte k této horní hranici, tím je dána horní hranice horní poloviny zvýšené trestní sazby. K této horní hranici se pak připočte dolní hranice trestní sazby (pokud takováto hranice vůbec existuje). Polovina tohoto součtu je pak dolní hranicí horní poloviny zvýšené trestní sazby.

Peněžitý trest vedle jiného trestu je možno uložit pachateli úmyslného trestného činu jen za podmínky (vedle dobytnosti), že pachatel takovouto trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Proto uložení peněžitého trestu vedle jiného trestu nepřichází v úvahu u pachatele, který spáchal trestný čin opilství podle § 201 tr. zák.

Odpovědným pracovníkem ve smyslu ustanovení § 126 tr. zák. je nutno rozumět pracovníka v takové funkci, ve které vyhotovuje výkazy a hlášení o závažných skutečnostech, týkajících se určitého úseku národního hospodářství, přičemž tyto výkazy slouží k řízení, plánování a kontrole nár. hospodářství. Odpovědnou funkcí je nutno rozumět nejen funkci v hospodářství, ale i funkci ve státním aparátu. Odpovědným pracovníkem není pracovník, pokud vyhotovuje výkazy a hlášení, která se týkají pouze jeho osobního pracovního výkonu nebo prostředků, ev. výrobních nástrojů, za které na svém pracovišti osobně odpovídá.

Bezpečnost v provozu na silnicích vyžaduje dodržování všech dopravních předpisů. To také platí o předpisech, kterými je stanovena povinnost účastníka silničního provozu, který přijíždí na vozovku s předností v jízdě, dát přednost v jízdě na hlavní vozovce. Bez dodržování tohoto předpisu by bezpečný silniční provoz nebyl vůbec možný. Naproti tomu předpis § 20 odst. 2 vyhl. č. 141/1960 Sb. nelze chápat tak, že od řidiče jedoucího po vozovce s předností v jízdě nutno vyžadovat, aby při přijíždění na křižovatkách bez závažných důvodů reagoval na každé vozidlo přijíždějící po vedlejší vozovce a v důsledku toho upravoval rychlost svého vozidla tak, aby zabránil středu s takovýmto vozidlem, ke kterému by mohli dojít proto, že řidič přijíždějící z vedlejší vozovky porušil předpis o povinnosti dát přednost v jízdě.

Při stanovení trestu mladistvému je nutno se řídit zásadně ustanovením § 78 tr. zák., v takovémto případě k § 28 tr. zák. je nutno vždy přihlížet jen z hlediska prvé věty odst. 1 a odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení. K druhé větě odst. 1 § 28 tr. zák. je možno přihlížet jen tehdy, jestliže by bylo třeba mladistvému uložit vedle trestu odnětí svobody nebo nápravného opatření nebo peněžitého trestu propadnutí věci za trestný čin, na který ve zvláštní části trestního zákona takovýto trest stanoven není, nebo trest peněžitý vedle trestu odnětí svobody. V jiném směru ustanovení § 28 tr. zák. při ukládání trestu mladistvému nelze použít.

Obecné nebezpečí podle § 95 odst. 1 písm. a) tr. zák. předpokládá obecně nebezpečné jednání, jak je příkladmo v tomto ustanovení uvedeno, nebo podobně nebezpečné jednání, jehož účinek je podobný rozpoutání živlů (požáru nebo povodně) nebo nebezpečných látek či sil, které má za následek vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu. Znaky trestného činu záškodnictví podle citovaného tr. zák. jsou dány tehdy, jestliže jednání pachatele má povahu obecně nebezpečného jednání, z něhož obecně nebezpečný následek v konkrétní situaci bezprostředně hrozil nestačí tudíž, že takovýto následek by hrozil nebo nastal za splnění ještě dalších na pachateli nezávislých podmínek, nutných ke způsobení nebezpečného následku.

Ustanovení § 213 odst. 1, odst. 2 tr. zák. je ustanovením navazujícím na § 20 písm. a) zák. o MLS o provinění proti rodinným vztahům a zájmům zdravého vývoje mládeže. Rozdíl mezi těmito dvěma ustanoveními je ve stupni nebezpečnosti jednání pachatele pro společnost. O trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 nebo odst. 2 tr. zák. půjde proto tehdy, jestliže neplnění zákonné vyživovací nebo zaopatřovací povinnosti nebo vyhýbání se takové povinnosti bude soustavné a po delší dobu trvající. V ostatních případech půjde o citované provinění.