Sešit č. 2/2002

Jestliže došlo k zániku funkcí členů představenstva akciové společnosti, je povinností rejstříkového soudu tuto změnu zapsat do obchodního rejstříku (představenstvo vymazat) i přesto, že členové představenstva nebyli ve svých funkcích nahrazeni. To platí i u společností v likvidaci.

Zaměstnanci uvedení v ustanovení § 73 odst. 3 zák. práce mohou být právnickou osobou provozující podnikatelskou činnost zvoleni nebo jmenováni do jejích řídicích nebo kontrolních orgánů, jen jestliže byli do takového orgánu vysláni svým zaměstnavatelem a souhlasí-li s tím, že v souvislosti se svým členstvím nebudou od této právnické osoby pobírat odměnu. Smlouva o výkonu takové funkce, kterou byla sjednána za výkon funkce odměna, je pro rozpor s ustanovením § 73 odst. 2 zák. práce neplatná.

Požadavek, aby soud "uložil povinnost zajistit bytovou náhradu", může uplatnit ten, kdo má byt vyklidit, pouze jako obranu ve sporu o vyklizení bytu. 

Rozhodnutí o vyklizení stavby podle § 96 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nezakládá pronajímateli občanskoprávní povinnost zajistit nájemci přiměřený náhradní byt.

Úspěch žaloby o vyklizení nebytových prostor, které žalovaný užíval na základě neplatné smlouvy, není závislý na povinnosti žalobce vydat žalovanému bezdůvodné obohacení spočívající ve zhodnocení nebytových prostor žalovaným. Nejde o synallagmatické závazky ve smyslu § 560 obč. zák.

Okolnost, že odůvodnění nálezu Ústavního soudu v jiné trestní věci zahrnuje právní názor o otázce, kterou obecný soud, popř. státní zástupce nebo vyšetřovatel dříve posoudili ve svém rozhodnutí jinak, není skutečností dříve těmto orgánům činným v trestním řízení neznámou, která by mohla být důvodem pro povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1, 2, 3 tr. ř. ve věci, ve které toto rozhodnutí učinily.

Na základě ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nelze zamítnout žalobu o vyklizení nebytových prostor, jestliže smlouva o jejich nájmu je absolutně neplatná.

Za zcizení části vlastního majetku dlužníkem ve smyslu ustanovení § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž může být i jen částečně zmařeno uspokojení věřitele, je možno považovat prodej osobního automobilu a použití takto získaných finančních prostředků na nájem - leasing - jiného osobního automobilu. Zatímco totiž osobní automobil, který je vlastnictvím dlužníka, může být použit na uspokojení věřitele, osobní automobil, jenž má dlužník pronajatý a je tedy ve vlastnictví pronajímatele, takto být použit nemůže.