Sešit č. 3/2026

Starosta obce nenaplní objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tím, že uzavře smlouvu o prodeji majetku obce v souladu s rozhodnutím jejího zastupitelstva včetně schváleného pořadí zájemců o koupi majetku a jimi nabízené ceny, i když takovou smlouvu neuzavřel se zájemcem na prvním místě a kupní cena v této smlouvě neodpovídala nejvyšší nabídce. V takovém případě totiž nevykonává pravomoc úřední osoby, ale jen realizuje rozhodnutí zastupitelstva o změně poměrů majetku obce (viz rozhodnutí pod č. 21/2025 Sb. rozh. tr.). O zneužití pravomoci starostou obce by mohlo jít, kdyby např. svévolně uzavřel smlouvu s osobou, kterou zastupitelstvo ve svém rozhodnutí neschválilo jako uchazeče o koupi nebo která byla vyřazena z výběrového řízení, anebo pokud by nedodržel pořadí zájemců schválené zastupitelstvem a účelově pominul zájemce nabízejícího vyšší cenu.

Důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přichází v úvahu pouze ve vztahu k té části exekučního titulu, kterou byla uložena povinnost, pro jejíž vymožení byl následně výkon rozhodnutí zastaven.

Postup podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. se týká případů, v nichž vzhledem k povaze překážky nelze stanovit reálný termín, v němž by bylo možné při respektování zásady rychlosti řízení podle § 2 odst. 4 tr. ř. provést osobní výslech spoluobžalovaného nebo svědka. Existence překážky přitom musí být spolehlivě zjištěna.

Právnická osoba má právo na odčinění nemajetkové újmy vzniklé v důsledku neoprávněného zásahu do její pověsti podle § 135 odst. 2 o. z. na základě analogického použití § 2988 o. z. o ochraně proti nekalé soutěži.

Pravomocné odsouzení pachatele soudem jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení má ve smyslu § 11 odst. 2 tr. zákoníku pro trestní řízení vedené v České republice význam jak důkazního prostředku o osobě obviněného, tak je i formálně právní skutečností předpokládanou českým právním řádem, relevantní při posuzovaní recidivy (ať již jako znaku skutkové podstaty trestného činu nebo jako obecné přitěžující okolnosti) a dalších hmotněprávních institutů (promlčení, zahlazení odsouzení apod.). Nevyžaduje se přitom uznání takového rozhodnutí podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních ani rozhodnutí Nejvyššího soudu podle § 4 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, neboť tyto postupy se ve vztahu k rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o odsouzení neuplatní.

Nesprávný úřední postup, jenž vyústil v opakovaný výslech nezletilé jako zvlášť zranitelné oběti, může spočívat i v tom, že skutečnosti, které mohly být zjištěny při výslechu jediném (nebo při již uskutečněném předchozím výslechu), zjištěny nebyly, a proto bylo nutno je zjišťovat při výslechu dalším.

Závažné porušení povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti ve smyslu § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku může spočívat nejen v neplnění této povinnosti, ale i v excesivním přístupu k ní, je-li způsobilý ohrozit rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte. Může jít např. o podrobování dítěte opakovaným, nedůvodným a stresujícím lékařským vyšetřením po každé návštěvě u druhého z rodičů, od nichž pachatel neustoupil ani po výslovném upozornění lékaře na tento stresující vliv na dítě.