Sešit č. 2/1998

Definice příslušenství pohledávky obsažená v ustanovení § 121 odst. 3 o. z. platí i pro obchodní závazkové vztahy. Příslušenství pohledávky, uplatněné pro dobu "do zaplacení" pohledávky, nemusí být v návrhu na zahájení řízení přesně vyčísleno; postačí, je-Ii v návrhu uveden druh příslušenství ( § 121 odst. 3 o. z.), způsob, jimž lze určit jeho výši (sazbu) a den, od kterého má být toto příslušenství soudem přiznáno.

Ve smyslu ustanovení § 310 o. s. ř. nejsou soudním výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu postiženy finanční prostředky uložené na účet peněžního ústavu (banky), o nichž právní předpisy stanoví, že mohou být použity jen k určitému účelu (např. dotace ze státního rozpočtu republiky), ledaže by byla vymáhána pohledávka, k jejíž úhradě mají být (v souladu se svým účelovým určením) použity.

Trest vyhoštění představuje závažný zásah do svobody pohybu a pobytu zaručené v čl. 14 Listiny základních práv a svobod, který může být zvlášť citelný u osob, jež sice nejsou občany České republiky ani zde nemají postavení uprchlíka, ale jsou určitým způsobem vázány k území České republiky, kde prožily převážnou část svého života. Trest vyhoštění je proto možno uložit v takových případech, jen když to osobní poměry obviněného, zejména jeho rodinné vztahy a osobní vazby k určitému místu v České republice, nevylučují. Jen tak je možné zajistit, aby uložený trest nebyl nepřiměřeným zásahem do jeho života a neodporoval zásadám vyjádřeným v článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (č. 209/1992 Sb.), který zajišťuje právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

Ve smyslu ustanovení § 42a o. z. lze odporovat právním úkonům, které učinil ten, vůči němuž má věřitel pohledávku přiznanou vykonatelným rozhodnutím.

Zákonem č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, (§ 2 odst. 1 písm. d/ a § 33 odst. 2) je zrušeno i usnesení soudu o zabrání věci podle § 73 odst. 1 písm. a), c) tr. zák., pokud bylo vydáno v souvislosti s trestním stíháním pro trestné činy vyjmenované v ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona o soudní rehabilitaci (trestní stíhání nevedlo k odsuzujícímu rozsudku, bylo zastaveno na základě amnestie).

Pro odnětí živého a mrtvého inventáře ve smyslu ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku*) je příznačné, že k němu došlo bez ohledu na vůli vlastníka. Okolnost, že byla dodatečně poskytnuta náhrada, má význam jen pro určení výše náhrady podle ustanovení § 20 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. 

*) Ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 195/1993 Sb. a ve znění nálezů Ústavního soudu č. 131/1994 Sb., č. 168/1995 Sb. a č. 29/1996 Sb. a ve znění zákona č. 30/1996 Sb.

Pachateli, jehož jednání, které má jinak znaky trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., bylo posouzeno jako trestný čin opilství podle § 201a tr. zák., nelze ukládat trest podle trestní sazby uvedené v § 234 odst. 1 tr. zák. (tedy v rozpětí od dvou do deseti let), neboť za trestný čin loupeže podle uvedeného ustanovení zákon nestanoví trest mírnější než za trestný čin podle § 201a tr. zák., za nějž je možno uložit trest od tří do osmi let. Není přitom rozhodující, že v konkrétním případě by okolnostem případu podle názoru soudu odpovídal trest odnětí svobody na dva roky. Tento svůj závěr o okolnostech případu a jim odpovídajícím trestu může soud vyjádřit jen postupem podle § 40 odst. 1 tr. zák.