část trestní

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívající v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, není naplněn za situace, když obviněný, u něhož nebyl dán žádný z důvodů nutné obhajoby (§ 36 tr. ř.), si zvolil obhájce, kterému udělil plnou moc, v níž podepsal prohlášení, že „zmocněný advokát je oprávněn si ustanovit za sebe zástupce“, pokud se takto zmocněný obhájce nezúčastnil hlavního líčení s odkazem na nutnost účasti na jednání soudu v jiné věci týkající se jiného klienta a s poukazem na nesouhlas obviněného s tím, aby se místo zvoleného obhájce zúčastnil hlavního líčení jeho zástupce (substitut). V takovém případě rovněž není porušeno právo obviněného na obhajobu zakotvené v čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ani jeho právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru uvedené v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud soud prvního stupně nevyhověl žádosti obviněného o odročení hlavního líčení a konal jej sice v přítomnosti obviněného, ale bez obhájce, případně jeho substituta.

Trestný čin zpronevěry podle § 248 tr. zák. není spáchán ve formě pokračování podle § 89 odst. 3 tr. zák. v případě, když došlo k přisvojení si více cizích svěřených věcí a všechny tyto věci si obviněný přisvojil v rámci jednoho souvislého jednání spáchaného jediným útokem. Jde o jeden čin s několikanásobným předmětem útoku, při němž je následkem součet hodnot všech věcí, které si obviněný takto přisvojil. O takový případ může jít např. tehdy, když si obviněný přisvojil věci, které mu byly v rámci pracovního poměru svěřeny za účelem pracovních povinností a které obviněný v okamžiku, kdy došlo k rozvázání pracovního poměru, popřípadě v dodatečně určené lhůtě, nevrátil.

Pod pojmem „značný prospěch“ je u trestného činu podplácení podle § 161 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. třeba rozumět prospěch představující částku nejméně 500 000 Kč. Při určení výše tohoto prospěchu je nutno vždy vycházet z tzv. čistého prospěchu, který vyjadřuje skutečnou výši prospěchu ve smyslu obohacení pachatele nebo jiné osoby.

Jestliže se pachatel snažil trestnou činností (podplácením) získat veřejnou zakázku pro obchodní společnost, ve které působil jako statutární orgán (jednatel), pak za prospěch pachatele či jiné osoby nelze považovat již samotný hrubý objem takové zakázky vyjádřitelný v penězích, nýbrž čistý prospěch stanovený teprve po odpočtu všech nezbytných nákladů, které by jinak musely být v souvislosti s uskutečněním předmětné zakázky ze strany pachatele či jiné osoby z jejich prostředků vynaloženy.

Při přerušení trestního stíhání podle § 173 odst. 1 písm. d) tr. ř. v případě podání návrhu na předání trestního stíhání do ciziny je třeba s ohledem na ustanovení § 448 tr. ř. v okamžiku přerušení trestního stíhání ukončit pouze úkony směřující k trestnímu stíhání obviněného v České republice. Zároveň je nutno pokračovat v těch úkonech, které směřují k realizaci předání trestního stíhání do ciziny, včetně pokračování v zajištění osoby obviněného vazbou v případě, že příslušná mezinárodní smlouva předpokládá převzetí stíhané osoby, jejíž osobní svoboda je omezena, a to až do okamžiku, než dojde k převzetí osoby obviněného v souladu s příslušnou mezinárodní smlouvou, nebo k oznámení, že k převzetí trestního stíhání nedojde, což by podle § 448 odst. 4 tr. ř. mělo za následek pokračování v trestním stíhání v České republice. Na rozhodování o vazbě a jejím trvání se uplatní obecná ustanovení hlavy čtvrté oddílu prvního trestního řádu.

Znak „udá peníze jako pravé“ ve smyslu § 140 odst. 2 tr. zák. předpokládá uvedení padělaných bankovek do oběhu, kterým je jakékoli předání padělaných bankovek jiné osobě jako pravých, a to i prostřednictvím technického zařízení. Za uvedení bankovek do oběhu je třeba považovat i předání bankovek do zástavy za poskytnutí peněžité půjčky.

Jednání pachatele, který v úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění v rozporu se skutečností předstírá, že v určité době a na určitém místě došlo k pojistné události, a tuto fiktivní pojistnou událost oznámí pojišťovně, vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák., nikoliv trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 2 tr. zák.