část trestní

Jednání pachatele spočívající v tom, že za úplatu provádí nábor pracovních sil pro práci v cizině, má charakter zprostředkování zaměstnání a lze je pokládat za “jiné výdělečné podnikání” ve smyslu § 118 odst. 1 tr. zák., ke kterému je třeba povolení příslušného orgánu státní správy. Pokud pachatel k takové činnosti nemá povolení, jedná ve smyslu tohoto ustanovení “neoprávněně”. Pro posouzení, zda neoprávněné podnikání je provozováno “ve větším rozsahu”, je významný nejen výsledek provozované činnosti (např. počet osob, jimž pachatel zprostředkoval zaměstnání, výše skutečně dosaženého zisku), nýbrž i celý souhrn dílčích jednáni, která směřují k dosažení zamýšleného výsledku (např. délka doby zprostředkování zaměstnání, formy a četnost provádění náboru pracovních sil).

V řízení před soudem je oprávněným subjektem podle § 71 odst. 5 tr. ř. k podání návrhu na prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. předseda senátu, jemuž věc byla podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení (projednání a rozhodnutí), a pokud je takový předseda senátu dlouhodobě nepřítomen, může tak učinit předseda senátu, jemuž věc byla přidělena v rámci přesunu agendy opatřením předsedy soudu podle § 2 odst. 2, 4 vyhl. č. 37/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Postavení předsedy a místopředsedy soudu jako orgánů státní správy soudu nezakládá jejich oprávnění k podání takového návrhu.

Jestliže ministr spravedlnosti podává v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, která je obsahem dvou či více podání učiněných jednak před uplynutím a jednak po uplynutí šestiměsíční lhůty od právní moci napadeného rozhodnutí, a zákon nebyl porušen v neprospěch obviněného, je podmínkou postupu Nejvyššího soudu podle § 269 odst. 2 tr. ř. až § 271 tr. ř. to, že tento postup je ministrem spravedlnosti navržen již v podání učiněném před uplynutím uvedené lhůty.

Nestanoví-li příslušná mezinárodní smlouva, a to narozdíl od čl. 3 odst. 1 písm. d) Úmluvy o předávání odsouzených osob (uveřejněna pod č. 553/1992 Sb.), souhlas odsouzeného jako právní podmínku pro jeho předání k výkonu trestu na území státu, jehož je státním občanem, pak nezjištění stanoviska odsouzeného k možnosti předání nebrání uznání rozhodnutí cizozemského soudu postupem podle § 384a tr. ř.

Ustanovení § 39b odst. 6 tr. zák. je nutno vykládat tak, že podmínkou pro přeřazení odsouzeného do mírnějšího typu věznice je výkon trestu ve věznici určitého typu nepřetržitě alespoň v trvání jedné třetiny uloženého trestu, přičemž takto vykonaná část trestu však musí trvat nejméně šest měsíců. Je-li rozhodováno o přeřazení do mírnějšího typu věznice ve věci, kde již k takovému přeřazení došlo, musí být uvedená podmínka splněna znovu nepřetržitým výkonem trestu ve věznici, do níž byl obviněný předchozím rozhodnutím přeřazen. Pro výpočet jedné třetiny takto vykonávaného trestu je stále rozhodující výše trestu, ve které byl původně uložen.

Převzetí odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody do České republiky na základě Úmluvy o předávání odsouzených osob (uveřejněné pod č. 553/1992 Sb.) je možné i v případě, kdy jde o výkon úhrnného nebo souhrnného trestu uloženého za více skutků, z nichž jeden není trestným činem podle právního řádu České republiky a není tak u něho splněna podmínka vyplývající z ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. e) této Úmluvy. Nejvyšší soud uzná postupem podle § 384a tr. ř. v takové věci rozsudek cizozemského soudu na území České republiky v té části, kterou bylo rozhodnuto o trestných činech, jež splňují podmínku uvedenou v citovaném usnesení, jakož i tu část úhrnného trestu uloženého za tyto trestné činy, aniž by však tuto část trestu vymezil. Ve zbývající části návrh Ministerstva spravedlnosti na uznání cizozemského rozhodnutí zamítne. Soud rozhodující podle § 384d tr. ř. o výkonu rozsudku cizozemského soudu musí při svém rozhodování vzít omezený rozsah uznání tohoto rozsudku na území České republiky v úvahu a přizpůsobit svůj výrok tomuto omezení, a to zejména, pokud jde o úhrnný nebo souhrnný trest, který byl původně uložen za více trestných činů.

V obchodním domě, ve kterém jsou jednotlivá oddělení uzavřena prostory pokladen, je trestný čin krádeže § 247 odst. 1 tr. zák. dokonán tím, že pachatel pronese zboží bez zaplacení pokladním prostorem, který uzavírá oddělení, v němž lze toto zboží koupit. Pozdější odložení takové věci v jiném oddělení obchodního domu už na právní posouzení jednání pachatele proto nemá vliv.