Rok 1984

Rozhodl-li soud o povinnosti vyklidit byt, za nějž má být poskytnuta náhrada, uloží vždy splnění této povinnosti ve lhůtě, kterou ve výroku rozhodnutí stanoví a označí za začátek jejího běhu den, kdy bude tomu, kdo se má z bytu vystěhovat, vykonatelným rozhodnutím přidělen náhradní byt, popřípadě poskytnuto náhradní ubytování (§ 186 odst. 1 a 2 o. z. a § 160 odst. 3 o. s. ř.). Takový výrok soudního rozhodnutí není omezen jen na případy, o nichž zákon jmenovitě uvádí, že tu stačí poskytnout náhradní ubytování, a použije se i v případech, v nichž občanský zákoník předpokládá, že bude přidělen náhradní byt; o náhradě za vyklizovaný byt bude rozhodováno příslušným orgánem ve správním řízení podle okolností v době tohoto rozhodování (§ 48 a § 52 zákona č. 41/1964 Sb.).

Z hladiska ustanovenia § 48 odst. 1 písm. b) Tr. por. aj nepojatie čiastkových skutkov do odsudzujúceho rozsudku, ktoré súd nepovažoval za dokázané, má pri pokračovaní v trestnom čine povahu oslobodzujúceho rozsudku. Predpokladom pre postup podla § 80 odst. 1 tretia veta Tr. por. o uložení veci, ktorá bola podla § 78 vydaná alebo podla § 79 Tr. por. odňatá, do úschovy na štátnom notárstve je, aby iná osoba na ňu uplatnila právo, o ktorom však sú pochybnosti. Ak na vec, ktorú obvinený podla § 78 Tr. por. vydal, neuplatňuje právo iná osoba, nemožno postupovať iba podla § 80 odst. 1 tretia veta Tr. por. a uložiť vec do úschovy na štátnom notárstve pre prípad, že by si niekto mohol v budúcnosti robiť nárok na vec. /1/

Použití způsobu soudního výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu (§ 303 a násl. o. s. ř.) je možné jen v těch případech, má-li povinný zřízen buď běžný účet u České (Slovenské) státní spořitelny (jde-li o občana) nebo účet u Státní banky československé, popřípadě se souhlasem banky (§ 367 odst. 2 hospodářského zákoníku) u jiného peněžního ústavu (jde-li o organizaci).

Jednání obviněného, který před nástupem do práce, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, požil alkoholické nápoje a potom se domáhal u mistra, aby byl zařazen do práce, vykazuje znaky přípravy k trestnému činu opilství podle § 7 odst. 1, § 201 tr. zák. Jestliže však obviněný neměl vůbec možnost práci nastoupit, protože ho mistr odmítl do práce zařadit, je třeba zkoumat, zda nešlo o čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný (§ 3 odst. 2 tr. zák.). Takový závěr nevylučuje, aby skutek obviněného byl posouzen jako přečin proti socialistickému soužití podle § 9 odst. 1 písm. b) zák. o přečinech při splnění podmínky zpětnosti uvedené v dovětku k tomuto ustanovení a potřebného stupně nebezpečnosti činu pro společnost požadovaného pro přečin (§ 1 odst. 2 zák. o přeč.).

Podepsal-li zůstavitel závěť alespoň svým příjmením, je tím splněna náležitost podpisu závěti podle ustanovení § 476 odst. 2 o. z., pokud o totožnosti podpisu zůstavitele nejsou žádné pochybnosti.

Osoba, ktorá nastúpila výkon ochranného liečenia uloženého súdom, sa dopúšťa prečinu marenia výkonu úradného rozhodnutia podla § 7 písm. c) zákona č. 150/1969 Zb., ak svojvolným konaním narušuje liečebný režim v zdravotníckom zariadení tak, že tým podstatne sťažuje výkon tohto ochranného opatrenia. Formy podstatného sťažovania výkonu ochranného liečenia však musia mať približne rovnaký stupeň závažnosti, akým je útek z liečebného zariadenia, ktorý ustanovenie § 7 písm. c) zákona č. 150/1969 Zb. uvádza ako jednu z foriem podstatného sťažovania výkonu ochranných opatrení. Ojedinelý poklesok proti ústavnému poriadku v zdravotníckom zariadení, ktorý podstatnejšie nenaruší liečebný režim, nenaplňuje znaky prečinu marenia výkonu úradného rozhodnutia podla § 7 písm. c) zákona č. 150/1969 Zb.

Uvedla-li zůstavitelka v závěti výslovně jen konkrétní nemovitost, jež má připadnout závětní dědičce, ale později tuto nemovitost prodala, takže v době smrti již nebyla její vlastnicí, nestává se takto určená osoba platně závětní dědičkou jiných věcí z tohoto dědictví. Nedostatek projevu vůle zůstavitelky o ustanovení téže osoby dědičkou ze závěti ohledně jiných věcí zůstavitelky nemůže být zhojen tím, že dědic ze zákona uznal vůli zůstavitelky v tom smyslu, že původně určené dědičce ze závěti připadne např. jiná nemovitost z dědictví.