Sešit č. 2/1959

Pro úvahu, zda má být věc postoupena kárnému orgánu (zák. č. 24/1957 Sb.) je rozhodné, že výchova pracujících k úctě k majetku v socialistickém vlastnictví musí být prováděna především na jejich pracovištích. Zejména morální odsouzení pachatele drobného rozkrádání nebo poškozování majetku v socialistickém vlastnictví před celým pracovním kolektivem má zpravidla mnohem větší výchovný účinek než projednání věci a potrestání takového pachatele soudem.

Činnost pachatele, který se zaměstnává zprostředkováváním spekulačních koupí a prodejů předmětů potřeby, nutno posuzovat jako trestný čin spekulace podle § 134a tr. zák.

Při ukládání trestů spekulantům nutno při hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost (§ 19 odst. 1 tr. zák.) přihlížet zejména k okolnosti, zda jde o předměty, jichž byl na trhu nedostatek, k rozsahu činnosti a jejím následkům z hlediska ochrany státního plánu rozvoje národního hospodářství a k výši zisků, které pachatel docílil pro sebe, event. pro další osoby. Z hlediska osoby pachatele pak nutno zjišťovat i jeho majetkové poměry a pomocí vedlejších trestů odčerpat neoprávněně dosažené zisky a zbavit zejména pachatele z řad třídních nepřátel majetkového základu, který by mohl být pramenem další trestné činnosti (§ 17 odst. 1, §§ 47, 48 tr. zák.).

Výchovný účel trestu, u pachatele méně závažného trestného činu, který jinak vede řádný život pracujícího člověka, zpravidla splní uložení nápravného opatření (s event. změnou zaměstnání) nebo podmíněný trest odnětí svobody (s event. uložením přiměřených omezení), popřípadě s vhodným nepodmíněným trestem vedlejším. Naproti tomu uložení krátkodobého nepodmíněného trestu odnětí svobody nemůže zpravidla splnit svůj výchovný účel jak u pachatele tak i u ostatních členů společnosti.

Prostředky poskytnuté státem na úhradu mimořádných nákladů (obnovení kulturně historických památek apod.) i když byly vyplaceny do rukou církevních funkcionářů zůstávají majetkem v socialistickém vlastnictví a nelze je tudíž považovat za církevní majetek.

Církevní funkcionář, který byl pověřen správou peněz vyplacených státem k takovému účelu, byl tím povolán k obstarávání věci veřejné, i když jinak při vykonávání církevních záležitostí není veřejným činitelem. (§ 75 odst. 10 tr. zák.)

Jestliže příslušná organizační složka církve nebo náboženské společnosti je odkázána na státní příspěvky, dotýká se úmyslné zmenšení majetku této organizační složky ve svých důsledcích majetku v socialistickém vlastnictví.

Věci v disposici církve, které pro svou uměleckou nebo kulturní hodnotu jsou majetkem celé společnosti a které proto nelze buď vůbec nebo jen se značnými náklady nahradit, mají charakter majetku v socialistickém vlastnictví a útoky proti nim je nutné posuzovat jako útoky na socialistické vlastnictví podle § 245 nebo § 245a tr. zák.

Směrnice pléna Nejvyššího soudu k výkladu některých ustanovení trestního zákona, týkajících se trestné činnosti spekulačního rázu.