Sešit č. 1/1992

Jestliže po zrušení rozsudku skutek uvedený v obžalobě a právně posouzený jako přečin již není vzhledem k nové právní úpravě přečinem ani jiným činem trestně postižitelným, nepřichází v úvahu zastavení trestního stíhání vzhledem k amnestii prezidenta republiky. O takovém skutku je třeba rozhodnout zprošťujícím výrokem podle § 226 písm. b) tr.ř.

O trestný čin opustenia dieťaťa podla § 212 Tr.zák. môže ísť len vtedy, keď úmysel páchatela zahŕňa iba vznik nebezpečenstva smrti alebo ublíženia na zdraví. Pokial páchatel vie o tom, že v dôsledku opustenia dieťaťa môže skutočne dôjsť k smrtelnému následku a je s tým uzrozumený, naplňa týmto konaním znaky trestného činu vraždy podla § 219 alebo vraždy novonarodeného dieťaťa matkou poďla § 220 Tr.zák., resp. pokusu o tieto činy. Rozrušenie spôsobené pôrodom je zvláštny znak trestného činu podla § 220 Tr.zák a nemožno ho zamieňať so všeobecnými podmienkami trestnej zodpovednosti, vyjadrenými v ustanoveniach o nepríčetnosti a zmenšenej príčetnosti. Pre posúdenie otázky, či obvinená konala v tomto psychickom stave, je rozhodujúcim podkladom posudok znalca-pôrodníka. Pritom nie je podstatné, či boly narušené schopnosti obvinenej rozpoznať nebezpečnosť svojho konania a ovládať ho.

Při rozhodování o uložení ochranného léčení podle § 72 odst. 1 tr.zák., jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, je soud povinen dokazovat splnění všech těchto zákonných podmínek. V otázce, zda jde o pachatele činu jinak trestného, není přitom vázán usnesením o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. e) tr.ř. Znalecký posudek o duševním stavu obviněného opatřený v průběhu trestního stíhání, které pak bylo zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. e) tr.ř., lze k důkazu jako znalecký posudek a nikoli jen jako listinný důkaz použít i v následném řízení o uložení ochranného léčení.

V prípade, keď sa trestné stíhanie páchatela zastavilo z dôvodu amnestie, musí súd pri posuzovaní otázky, či vec, ktorá má byť zhabaná podla § 73 odst.1 písm. a) Tr.zák., je vecou uvedenou v ustanovení § 55 odst. 1 písm. a)-d) Tr.zák., sám zhodnotiť skutkové a právne otázky týkajúce sa činu nemôže sa obmedziť na skutkové a právne závery uvedené v obžalobe.

V rámci rozhodování o trestném činu zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. musí soud při posuzování otázky, v jaké výši byl obviněný schopen plnit vyživovací povinnost, brát zřetel na všechna potřebná hlediska, včetně toho, zda se obviněný bez důležitého důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání nebo nějakého majetkového prospěchu (§ 96 odst. 1 zák. o rod.). Nestačí pouze zjištění, že obviněný je v současné době bez zaměstnání a pobírá jen příslušný příspěvek od státu.

Porušením § 3 odst.1 písm. a) vyhl.č. 99/1989 Sb. je i skutečnost, že řidič motorového vozidla při řízení strpěl opakované nebezpečné zásahy spolujezdce do ovládání vozidla, jimž mohl bez obtíží zabránit. Došlo-li v důsledku takového zásahu spolujezdce k dopravní nehodě, řidič odpovídá podle přídlušných ustanovení trestního zákona za její následky, které měl a mohl předvídat. Řidič motorového vozidla odpovídá za následek dopravní nehody,který měl a mohl předvídat, přestože vozidlo neřídil, ale svěřil řízení osoběě, o níž věděl, že v důsledku podnapilosti není schopna vozidlo bezpečně ovládat, a k nehodě došlo právě z tohoto důvodu.

Páchatel nezodpovedá za smrť poškodeného, ktorý utrpel pri dopravnej nehode lahké zranenie, ak ku smrti došlo nepredvídatelným spôsobom.