Sešit č. 1/1968

O rozhodování podle ustanovení § 177 o. z. může jít jen v případě, že účastníci mají resp. měli k bytu, popř. jeho části (§ 394 odst. 3 o. z.), právo společného užívání. K správnému právnímu posouzení věci je třeba zabývat se i tím, zda jde o byt v rodinném domku a jaký je právní důvod užívání bytu. Právním důvodem užívání bytu v rodinném domku ženatým (vdaným) dítětem vlastníka rodinného domku nemusí být vždy jen právo osobního užívání bytu.

Vzhledem k ustanovení § 22 odst. 1, § 23 obč. zák. a § 44 hospodářského zákoníku č. 108/1964 Sb. může být podkladem pro rozhodnutí soudu o nároku poškozené socialistické organizace na náhradu škody jen takový návrh, který je podán takovou organizací zastoupenou osobou podle příslušných předpisů k jejímu zastupování oprávněnou. Nemohou být proto vyslýcháni jako zástupci poškozené socialistické organizace její zaměstnanci, ani nemohou takové osoby uplatňovat jménem poškozené socialistické organizace nárok na náhradu škody, nebyly-li podle příslušných organizačních předpisů oprávněny poškozenou socialistickou organizaci zastupovat, nebo nebyly-li oprávněným orgánem k zastupování zmocněny.

K posouzení závažnosti důvodů pro zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Pouhé zjištění, že manželé žijí odděleně, nestačí k závěru, že jsou dány důvody pro zrušení bezpodílového spoluvlastnictví; je třeba zároveň zejména zkoumat, zda jde o trvalý a neodčinitelný stav (bez naděje na obnovu spolužití manželů), a zda se v důsledku odděleného žití manželů nepodílejí oba na vytváření společného majetku.

I. Při rozhodování o jakémkoli trestu musí soud posuzovat všechna hlediska pro stanovení druhu a jeho výměry rozhodná. Z toho je zřejmé, že i při úvaze o uložení trestu nápravného opatření je soud vázán nejen hledisky uvedenými v § 43, odst. 1 tr. zák., ale i hledisky obsaženými v ustanoveních § 31 odst. 1, § 23 odst. 1 a § 3 odst. 4 tr. zák. 

II. Předmětem adhezního řízení nemůže být škoda způsobená jiným činem, pro který není pachatel trestně stíhán, byť i souvisel se skutkem, který je předmětem trestního stíhání. Rozhodný je v každém případě pouze skutek uvedený v žalobním návrhu.

Po splnení podmienky uvedenej v § 54 ods. 1 o. z. nestojí nič v ceste tomu, aby sa veritel domáhal splatenia dlhu ako proti hlavnému dlžníkovi - ktorý sa existenciou ručitelského záväzku svojej povinnosti nijako nezbavil - tak i proti ručitelovi, ktorý podla ustanovenia § 52 o. z. ručením vzal na seba povinnosť voči veritelovi, že pohladávku uspokojí, ak ju neuspokojí dlžník. Tomu nebráni ani skutočnosť, že nejde o záväzok solidárneho charakteru a že nemožno teda súdnym rozhodnutím vysloviť povinnosť oboch žalovaných zaplatiť dlh spoločne a nerozdielne.

I. K výkladu ustanovení § 126 tr. zák. o trestném činu narušování řízení, plánování a kontroly národního hospodářství: 

Ze znění uvedeného ustanovení vyplývá, že ne každé nepravdivé nebo zkreslené údaje mohou být důvodem k trestnímu postihu ve smyslu tohoto ustanovení. Aby byl splněn materiální znak tohoto trestného činu, musí jít o závažné skutečnosti nepravdivě uvedené nebo hrubě zkreslené. Musí tedy jít o takové skutečnosti, z nichž se při hospodářské činnosti tímto ustanovením chráněné jako z podkladů vychází, nebo které mají pro řízení, plánování a kontrolu národního hospodářství tak podstatný význam, že nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje narušují nebo vážně ohrožují plnění úkolů v těchto oblastech činnosti. Proto je podmínkou u tohoto trestného činu, aby si soudy pro spravedlivé rozhodování v každém jednotlivém případě objasnily otázku, zda a v čem obviněný poškodil nebo ohrozil zájmy tímto ustanovením chráněné v té míře, že jde o jednání pro společnost nebezpečné. 

II. V trestním řízení lze v každém případě uplatňovat pouze majetkovou škodu způsobenou trestným činem, tj. takovou majetkovou škodu, jejíž vznik je v příčinné souvislosti se skutkem uvedeným v žalobním návrhu, přičemž na právním posouzení tohoto skutku nezáleží. V žádném případě nelze poškozenému přisoudit náhradu majetkové škody, která není v příčinné souvislosti se skutkem uvedeným v odsuzujícím rozsudku.

K otázce důvodnosti nároku na vrácení složené zálohy organizací, jejíž pracovník přijal od zákazníka zálohu. K výkladu § 20 odst. 2 o. z.