Rok 1997

II. Zákaz reformace in peius podle § 273 tr. ř. platí i v případě, kdy napadeným rozhodnutím byl porušen zákon jak v neprospěch, tak i ve prospěch obviněného, ale při podání stížnosti pro porušení zákona nebo při rozhodování o ní nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 272 tr. ř. Jestliže tedy bylo za uvedených okolností zrušeno podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí v nedělitelném výroku či více neoddělitelných výrocích, kterých se takové porušení zákona týká, lze v novém řízení napravit jen ty vytýkané vady, jejichž nápravou nedojde ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.

II. Zamítnutí stížnosti jednoho ze spoluobviněných pro opožděnost nevylučuje, aby napadené usnesení bylo změněno v jeho prospěch z důvodu beneficia cohaesionis ( § 150 odst. 2 tr. ř.).

Za závažné důvody, pro které nebylo možno řízení ve lhůtě dvou roků skončit ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř., nelze považovat skutečnost, že procesní soud ve věci nemohl jednat, protože spisy o ní dlouhodobě zapůjčil jinému soudu k řízení v jiné věci.

Právnická osoba, která má jako organizační složku odštěpný závod, se i ve sporu, který se týká tohoto odštěpného závodu, označuje jako účastník řízení uvedením obchodního jména a sídla ( § 79 odst. 1, věta druhá, o. s. ř.) a ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů též uvedením jejího identifikačního čísla, popřípadě dalších údajů potřebných k její identifikaci ( § 79 odst. 1, věta třetí, o. s. ř.). Okolnost, že spor se týká odštěpného závodu, lze vyjádřit tím, že za označení účastníka se připojí údaj o odštěpném závodu; tento údaj může vyplývat i z jiných skutečností uvedených v žalobě.Pro nedostatek podmínky řízení záležející v nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení soud řízení zastaví tehdy, je-li nepochybné, že jako účastník řízení byl označen jen odštěpný závod.Totéž platí, má-li právnická osoba jinou organizační složku, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku.

I. Zákaz výslechu svědka, jenž byl (má být) vyslechnut cestou mezinárodní právní pomoci prováděné na podkladě Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních (č. 550/1992 Sb.), je třeba posuzovat podle právního řádu dožádaného státu, v němž byl (má být) tento výslech proveden. Tento právní řád je třeba v trestním řízení dokazovat.

Ve smyslu ustanovení článku 1 odst. 2 a 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (vyhlášené pod č. 209/1993 Sb.) je třeba Slovenskou republiku považovat za osvobozenou od soudních poplatků v řízení před soudy v České republice podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, stejně jako Českou republiku.

Při posuzování otázky zániku trestnosti činu či trestu promlčením trestního stíhání, resp. výkonu trestu, podle práva České republiky, v rámci rozhodování o vydání do ciziny na základě Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.), popř. na základě reciprocity bez smluvního podkladu, se postupuje modifikovaně s ohledem na účely a smysl extradičního řízení. To znamená, že existenci procesních úkonů i dalších okolností rozhodných pro stavení a přerušení běhu promlčecí lhůty uvedených v ustanoveních § 67 odst. 2, 3 a § 68 odst. 2, 3 tr. zák. je nutno hodnotit z hlediska činnosti a působnosti orgánů státu žádajícího o vydání.