část trestní

Pro počátek běhu zákonné lhůty k podání stížnosti proti usnesení, které se oznamuje doručením jeho opisu, je určující den, kdy opis usnesení byl doručen obhájci ( § 137 odst. 2, věta první za středníkem, tr. ř.), bez ohledu na to, že nad rámec povinnosti uvedené v tomto ustanovení bylo později doručeno i obviněnému. To platí za předpokladu, že zde nejsou žádné okolnosti uvedené v ustanovení § 137 odst. 3 tr. ř.

Jestliže v odvolacím řízení nebyly provedeny žádné důkazy, může odvolací soud po zrušení napadeného rozsudku sám za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci rozhodnout a obviněného s ohledem na zjištěný stav nutné obrany ( § 13 tr. zák.) zprostit obžaloby, jen pokud závěr o jednání obviněného v nutné obraně je možno učinit na podkladě odchylného právního posouzení správných skutkových zjištění učiněných v rozsudku soudu prvního stupně.

Příslušný k rozhodnutí o navrácení lhůty k podání odporu je samosoudce soudu, který vydal trestní příkaz. Proti jeho rozhodnutí, ve kterém rozhodl o navrácení lhůty, není stížnost přípustná.

Za skončení příslušné lhůty trvání vazby ve smyslu § 71 odst. 6 tr. ř. je nutno považovat uplynutí dvacáté čtvrté hodiny posledního dne šestiměsíční lhůty uvedené v § 71 odst. 2 tr. ř., případně posledního dne, do kdy byla lhůta trvání vazby prodloužena podle ustanovení § 71 odst. 2 tr. ř., popř. podle ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř.

Nevzniknou-li v průběhu trestního řízení pochybnosti, není povinností soudu zjišťovat, zda souhlas poškozeného s trestním stíháním obviněného ( § 163a odst. 1 tr. ř.), daný při zahájení trestního stíhání, v řízení před soudem trvá, eventuálně zda bude odvolán či nikoli. Pokud poškozený sám prohlášením z vlastní vůle souhlas nevezme zpět ( § 163a odst. 3, věta druhá, tr. ř. ), má se za to, že je souhlas dán. Udělení souhlasu k trestnímu stíhání podle § 163a odst. 1 tr. ř. je právem vážícím se pouze na osobu poškozeného a nemůže dědictvím přecházet na jeho dědice.

Jestliže soud, který je příslušný konat společné řízení, vyloučí podle § 23 odst. 1 tr. ř. věc ze společného řízení, zůstává podle § 23 odst. 2 tr. ř. jeho příslušnost zachována jak ve vztahu k původní věci, tak ve vztahu k vyloučené věci, nejde-li o případ, kdy krajský soud může vyloučenou věc postoupit okresnímu soudu.