Sešit č. 7-8/1980

O jednočinný souběh přečinu proti pracovní kázni podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech s tr. činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. půjde jen tehdy, jestliže pachatel soustavným vynecháváním pracovních směn bez závažného důvodu s následky uvedenými v § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech současně sleduje záměr vyhýbat se plnění zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Jestliže tedy pachatel sice soustavně vynechával pracovní směny, avšak nečinil tak v úmyslu vyhýbat se své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného a měl dostatečné finanční prostředky ke splnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného, kterou však přesto neplnil, není soustavné vynechávání pracovních směn součástí jednání naplňujícího znaky tr. činu zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. a nejde tedy o jednočinný souběh s přečinem proti pracovní kázni podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech.

K naplnění znaků přečinů proti pracovní kázni podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb. a příživnictví podle § 10 téhož zákona je třeba rozdílného jednání a rozdílného následku nelze je tedy naplnit jedním skutkem.

Odůvodňují-li to okolnosti případu, velitel může ve své kompetenci vyřídit trestné činy uvedené v § 294 odst. 1 tr. zák., avšak jen za předpokladu, že skutek nevykazuje současně znaky jiného trestného činu, který v citovaném ustanovení uveden není. Vyřídí-li velitel kázeňsky skutek, který vykazuje v jednočinném souběhu jednak znaky trestného činu uvedeného v ustanovení § 294 odst. 1 tr. zák., jednak znaky jiného trestného činu, který v citovaném ustanovení uveden není, aniž mu bylo potrestání pachatele přenecháno podle § 294 odst. 2 tr. zák., postupuje mimo rámec svých oprávnění, a proto jeho opatření (kázeňské potrestání apod.) nebrání zahájení trestního stíhání nebo jeho pokračování pro týž skutek.

Okolnosť, že trestný čin znásilnenia podla § 241 odst. 1 Tr. zák. bol spáchaný na žene mladšej ako pätnásť rokov odôvodňujúca použitie vyššej trestnej sadzby (§ 241 odst. 2 písm. b/ Tr. zák.) je inou skutočnosťou v zmysle § 6 písm. b) Tr. zák. Preto v prípade znásilnenia, resp. pokusu znásilnenia ženy mladšej ako pätnásť rokov netreba, by páchatel poznal vek poškodenej, stačí, že so zretelom na okolnosti a na svoje osobné pomery ho poznať mal a mohol.

I. Jednočinný souběh trestných činů vydírání podle § 235 odst. 1 a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. není vyloučen.

II. Způsobení méně závažné poruchy zdraví trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. nebude mít zpravidla povahu zvlášť závažného následku ve smyslu § 235 odst. 2 písm. b) tr. zák. 

O takový zvlášť závažný následek by však mohlo jít v případě způsobení těžké újmy na zdraví (§ 222 odst. 1, § 221 odst. 1, 3 tr. zák.), popř. takové újmy na zdraví, která se svým charakterem blíží těžké újmě na zdraví.

Ani výjimečně malá intenzita násilí nemůže být důvodem pro kvalifikaci činu jako trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák., protože o takový trestný čin může jít jen v případě, že se pachatel zmocní cizí věci bez použití jakéhokoliv násilí, resp. pohrůžky bezprostředního násilí. Nižší intenzita násilí pouze snižuje stupeň nebezpečnosti trestného činu loupeže pro společnost, což lze vyjádřit při ukládání trestu.

K naplnění znaků trestného činu podávání alkoholických nápojů mládeži podle § 218 tr. zák. postačí nepřímý úmysl, a to i k znaku, že alkoholické nápoje se podávají osobám mladším než osmnáct let. Stačí tedy, že pachatel vzhledem k okolnostem věděl, že osoby, jimž podává alkoholické nápoje, mohou být mladší než osmnáct let a pro případ, že tomu tak je, byl s tím srozuměn (§ 4 písm. b/ tr. zák.). Nepřímý úmysl pachatele je třeba v takovém případě posuzovat i v souvislosti s ustanovením § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 120/1962 Sb., o boji proti alkoholismu, podle něhož není dovoleno prodávat ani podávat alkoholické nápoje ani osobám, které v pochybnosti nemohou prokázat občanským průkazem, že jsou starší osmnácti let.