Sešit č. 6/1999

Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou procesními povinnostmi, o kterých je soud povinen, je-li to třeba, účastníka řízení poučit ( § 5 o. s. ř.). To platí i tehdy, jestliže žalovaný uvádí, že na něj přešlo právo nájmu bytu, avšak netvrdí všechny rozhodné skutečnosti potřebné pro posouzení důvodnosti jeho procesní obrany. Tvrdí-li žalovaný v rámci této obrany, že nemá vlastní byt, je na žalobci, aby prokázal opak.

Skutečnost, že úpadce po prohlášení konkursu učinil právní úkon týkající se majetku patřícího do konkursní podstaty, nemá sama o sobě za následek neplatnost tohoto právního úkonu podle § 39 o. z. Tyto právní úkony jsou neúčinné vůči konkursním věřitelům ( § 14 odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a to jen tehdy, jestliže poškozují podstatu; mají-li za následek rozmnožení konkursní podstaty, jsou vůči konkursním věřitelům také účinné. Dospěje-li správce konkursní podstaty k závěru, že právní úkon není neúčinný, nebo rozhodne-li se neúčinnost právního úkonu neuplatnit, je oprávněn požadovat, aby bylo vydáno plnění, které patří do konkursní podstaty; toto plnění může požadovat jak od druhého účastníka právního úkonu, tak i od úpadce (obdržel-li sjednané plnění) nebo od jiných osob, kterým bylo plnění podle právního úkonu poskytnuto.

Vojenskou činnou službou ve smyslu § 269 tr. zák. se rozumí mimo jiné také vojenské cvičení ( § 20 odst. 2 písm. f/, § 39 zák. č. 92/1949 Sb. branný zákon, ve znění pozdějších předpisů). Nenastoupení vojenského cvičení v úmyslu trvale se vyhnout této formě vojenské činné služby proto vykazuje znaky trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 tr. zák., a nikoliv podle § 270 tr. zák.

Ustanovení § 18a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. se vztahuje na náhrady, které pozemkový fond poskytuje podle první věty § 18a odst. 1 tohoto zákona, tedy na případy, kdy pozemkový fond poskytuje oprávněným osobám náhrady namísto obce nebo okresního úřadu včetně náhrad poskytovaných podle § 14 odst. 1 téhož zákona.

Soud nemůže konat řízení proti uprchlému podle § 302 odst. 1 a násl. tr. ř. jen proto, že se mu nepodařilo doručit obviněnému předvolání k hlavnímu líčení na adresu formálně vykazovaného bydliště, jestliže předvolání vůbec nebylo doručováno na adresu, kterou obviněný podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř. při výslechu před vyšetřovatelem uvedl jako adresu určenou pro doručování s tím, že v místě vykazovaného bydliště se nezdržuje. Řízení proti uprchlému se před soudem koná jedině na návrh státního zástupce podle § 305 tr. ř. Jestliže státní zástupce takový návrh neučinil, není tento nedostatek nahrazen tím, že státní zástupce k dotazu soudu uvedl, že s řízením proti uprchlému souhlasí.

Osobám odvozujícím nárok na vydání věci z poměru k jednomu ze spoluvlastníků, jejichž věc přešla na stát podle § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se nemůže dostat více, než činil podíl jejich právního předchůdce, a to ani tehdy, jestliže zbylí původní spoluvlastníci, případně další oprávněné osoby uvedené v § 3 odst. 4 tohoto zákona, nárok na vydání věci neuplatnili.

Ani opakovaný postih pro běžné přestupky v době rozhodné pro zahlazení odsouzení nemusí sám o sobě vždy odůvodňovat závěr, že odsouzený nevedl v této době řádný život ve smyslu § 69 odst. 1 tr. zák. a že tedy zahlazení odsouzení zatím nepřichází v úvahu, zejména pokud tyto přestupky svou povahou nesouvisejí s odsouzením.