Sešit č. 5-6/1993

Znak po delší dobu, uvedený v ustanovení § 89 odst. 3 tr.zák. o výdělečnosti, je naplněn,páchá-li pachatel trestnou činnost, jíž si soustavně opatřuje převážný zdroj příjmů, alespoň po dobu tří měsíců. Při době kratší nelze pro nedostatek tohoto znaku pachatele uznat vinným, že se trestné činnosti dopustil výdělečně, ať již je jí dosažený prospěch jakkoli vysoký.

K výkladu ustanovení § 89 odst.l5 tr.zák. Cenou, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, se rozumí cena při legálním prodeji, a nikoli cena na černém trhu.

K výkladu ustanovení §89 odst. 15 tr.zák. o postupu při stanovení výše škody. Pro stanovení výše škody způsobené trestným činem a pro rozsah povinnosti k její náhradě v případech, kdy předmětem útoku byla cizí měna (např.pachatel se trestným činem loupeže podle § 234 tr.zák. zmocnil cizí věci-cizozemských peněz), je třeba vyccházet z kurzu (ceny), za kterou se příslušná cizí měna oprávněným subjektem (směnárnou) v době spáchání trestného činu prodávala, nikoli z kurzu (ceny), za kterou cizí měnu oprávněný subjekt nakupoval.

Smyslem ustanovení o trestném činu nepřekažení trestného činu podle § 167 tr. zák. je zejména zabránit spáchání v zákoně vymezených závažných trestných činů a tím chránit společnost před jejich škodlivými následky. Za následek trestného činu podle § 167 tr. zák. je proto možno považovat i následek toho konkrétního trestného činu, který nebyl překažen. To je důležité z hlediska totožnosti skutku, která je zachována ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř. i v případě, kdy obviněný je obžalobou stíhán jako spolupachatel trestného činu uvedeného v § 167 tr. zák., např. loupeže podle § 234 tr. zák., ale prokáže se, že svým jednáním naplňoval jenom znaky trestného činu podle § 167 tr. zák. Podobně je tomu i tehdy, když je zjištěno, že obviněný stíhaný jako spolupachatel trestného činu pouze převedl na sebe věc získanou tímto trestným činem jinou osobou nebo to, co za takovou věc bylo opatřeno. Totožnost skutku je vzhledem ke stejnému následku zachována i pro skutkovou podstatu trestného činu podílnictví podle § 251 tr. zák., neboť jím pachatel vlastně napomáhá tomu, aby byl, pokud jde o odcizenou věc, zachován stav vytvořený základním trestným činem.

I. Jednání pachatele, který s úmyslem krást vnikne do rodinného domku, kde násilím donutí majitelku domku, aby mu vydala částku 700 Kč a potom z domku odcizí další věci využívaje toho, že byl předchozím jednáním vyloučen odpor poškozené, lze posoudit jen jako trestný čin loupeže podle § 34 odst. 1 tr.zák. a nikoli též jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr.zák.

Podle § 73 odst.l písm.a) tr.zák. lze zabrat jen věc náležející pacchateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit.Jestliže v době rozhodování o zabrání věci pachatel již zenřel a jeho majetek přešel okamžikem smrti na jeho dědice, věc zemřelému nenáležela a není ji možno zabrat podle § 73 odst. l písm.a) tr.zák.

Nabídnutí značné finanční částky účastníkovi dražby za to, aby z veřejné dražby odstoupil, nenaplňuje znaky trestného činu podplácení podle § 161 odst. 1 tr. zák. ani přípravy k trestnému činu podvodu podle § 7 odst. 1, § 250 odst. 1, 4 tr. zák., neboť takovým rozhodnutím účastník dražby vykonává jen své osobní právo (tedy neobstarává věci obecného zájmu spojené s dražbou jako např. licitátor) a neuvádí nikoho v omyl. Po účinnosti zák. č. 557/1991 Sb. takový čin naplňuje znaky trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128c písm. b) tr. zák.