Sešit č. 5/2008

Došlo-li ke zřízení zástavního práva předáním akcie zástavnímu věřiteli, je k návrhu na umoření ztracené nebo zničené akcie oprávněn (věcně legitimován) zástavní věřitel, ledaže by ji po zániku zástavního práva vrátil zástavnímu dlužníku nebo ji prodal za účelem uspokojení zajištěné pohledávky prostřednictvím obchodníka s cennými papíry. Přihlášku listiny navržené k umoření podává ten, kdo má listinu u sebe (ve své držbě) nebo kdo to alespoň tvrdí a kdo tedy listinu předložil soudu nebo je alespoň připraven tak na výzvu soudu učinit. Námitky proti umoření listiny podává ten, kdo sice nemá listinu ve své držbě, avšak popírá správnost údajů o ztrátě nebo zničení listiny nebo tvrdí-li, že jsou tu jiné (další) okolnosti, které brání tomu, aby listina byla soudem prohlášena za umořenou. Soud zamítne návrh na umoření listiny podle ustanovení § 185q, věty druhé, o. s. ř. nejen tehdy, byla-li listina řádně (důvodně) přihlášena, ale i v případě, že bylo na základě uplatněných námitek dokazováním zjištěno, že se k umoření navržená listina ve skutečnosti neztratila a ani nebyla zničena. O odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, smí odvolací soud rozhodnout bez nařízení jednání, jen jestliže odvolání odmítá (§ 214 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), jestliže zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení (§ 214 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jestliže zrušuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1 o. s. ř. (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) nebo bylo-li odvolání podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, ledaže odvolací soud opakuje nebo doplňuje dokazování (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

Jednoroční lhůta uvedená v § 111 odst. 3 o. s. ř. začíná běžet až od právní moci usnesení o přerušení řízení, a nikoliv již od jeho vykonatelnosti.

Ve sporu o určení neúčinnosti smlouvy o převodu nemovitosti je dána výlučná místní příslušnost soudu podle ustanovení § 88 písm. g) o. s. ř.

K řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu je ve smyslu ustanovení § 88 písm. g) o. s. ř. výlučně místně příslušný soud, v jehož obvodu se byt nachází.

Pachatel vnikne neoprávněně do bytu jiného ve smyslu § 238 odst. 1 tr. zák. o trestném činu porušování domovní svobody také tehdy, vstoupí-li do něj sice se souhlasem osoby bydlící oprávněně v bytě, avšak tohoto souhlasu dosáhne lstí založenou na nepravdivém tvrzení o své totožnosti, popřípadě o důvodech či účelu svého vstupu do bytu. Jestliže za uvedených okolností pachatel dosáhne též toho, že jej osoba bydlící v bytě na základě jeho lstivého jednání vpustí do bytu tak, že mu otevře dveře, které se jinak nedají zvenčí volně otevřít (např. odemkne uzamčené dveře), lze jednání pachatele pokládat za překonání překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí do bytu ve smyslu zákonného znaku podle § 238 odst. 2 tr. zák.

Ustanovení § 250a tr. zák. o trestném činu pojistného podvodu směřuje k ochraně majetkových zájmů pojišťoven (pojistitelů). Proto pokud je zákonným znakem tohoto trestného činu „škoda na cizím majetku“ (§ 250a odst. 3, odst. 4 písm. b), odst. 5 tr. zák.), rozumí se tím škoda na majetku pojišťovny, neboť u tohoto trestného činu jsou předmětem útoku peněžní prostředky pojišťovny, k jejichž vyplacení ve formě pojistného plnění směřovalo jednání pachatele, a nikoli majetek, jehož se týkala předstíraná pojistná událost. Spočívá-li trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 2 tr. zák. v tom, že pachatel úmyslně vyvolal pojistnou událost, je škodou způsobenou tímto trestným činem částka, kterou pojišťovna neoprávněně vyplatila ve formě pojistného plnění, nikoli hodnota pojištěného majetku (např. motorového vozidla, které mělo být odcizeno předstíranou pojistnou událostí).

Jestliže alespoň jeden dílčí útok pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3 tr. zák.) byl spáchán za účinnosti nového (pozdějšího) trestního zákona, pak se trestný čin v celém rozsahu pokračování pokládá za spáchaný až po nabytí účinnosti nového (pozdějšího) zákona, a to bez ohledu na skutečnost, zda z hlediska ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. jde o zákon, který je pro pachatele příznivější, či nikoli. Závěr o trestnosti všech dílčích útoků pokračujícího trestného činu podle nového (pozdějšího) zákona však v takovém případě předpokládá, že ta část pokračujícího trestného činu (tzn. některý jeho dílčí útok), k jejímuž spáchání došlo ještě před účinností nového (pozdějšího) zákona, naplňuje zákonné znaky některé skutkové podstaty i podle trestního zákona dřívějšího, účinného v době jejího spáchání (srov. č. 7/1994-I. Sb. rozh. tr.).