Sešit č. 3-4/1993

Povinnost k náhradě nákladů občanského soudního řízení se nevztahuje na náklady spojené s podáním žádosti o předběžné projednání nároku podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb.

V řízení o pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí (např. z důvodu neúplnosti stanov ve smyslu ustanovení § 21 odst.2 zákona č.424/1991 Sb.) použije Nejvyšší soud (srov.jeho věcnou příslušnost podle ustanovení § 15 písm. a/ zákona č.424/1991 Sb.) obdobně formy jednání a rozhodnutí, jak jsou upraveny v ustanovení § 200h o.s.ř. pro řízení a rozhodování krajského soudu ve věcech sdružování v politických stranách a hnutích.

Není důvodem k neschválení dohody dědiců, kterou se vypořádali o dědictví (§ 482 o.z.), jehož předmětem je i dům po zůstaviteli, ta okolnost, že dohoda dědiců neřeší (např. dohodou o zřízení věcného břemene) otázku bydlení dědice (dědiců), jemuž (jimž) dům (podíl na něm) podle dohody nepřipadl, třebaže v něm dosud bydlel (bydleli).

Použití předběžného opatření v řízení o žalobě obsahující tvrzení, došlo ke klamavé reklamě (§ 45 obch.zák.), klamavému označení zboží a služeb (§ 46 obch.zák.) a k vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 obch.zák.), je na místě v těch případech, v nichž je ověřeno alespoň provedením některých důkazů, že je naplněna některá ze skutkových podstat ustanovení obchodního zákoníku, že hrozí nebezpečí z prodlení, že úprava poměrů účastníků předběžným opatřením je naléhavá nebo že je třeba zamezit vzniku škody nebo jiné újmy, popřípadě jejich rozšiřování.

Výrok o zrušení práva společného nájmu bytu, určení budoucího nájemce a povinnosti byt vyklidit v závislosti na bytové náhradě je nedělitelný. Jsou-li proto na základě podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně důvody jen pro zrušení pouze některé části výroku rozsudku, je třeba zrušit celý výrok tohoto rozsudku.

Rozhodování soudů o bytové náhradě je třeba nyní (po novelizaci občanského zákoníku zákonem č.509/1991 Sb.) považovat také za rozhodování o věci samé a nikoli za rozhodování o lhůtě k plnění. zákona č.40/1964 Sb.( ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č.47/1992 Sb.)

Změnu práva společného užívání bytu manžely na jejich společný nájem bytu ( ve smyslu ustanovení § 87l o.z. ve znění zákona č. 509/1991 Sb.) nelze pokládat jen za terminologickou změnu. Nájem bytu je ve srovnání s právem osobního užívání bytu odlišným právním institutem. Soud proto nemůže bez návrhu účastníka řízení dát ve svém rozhodnutí výraz uvedené změně právní úpravy úpravou znění výroku rozhodnutí podle ní.