Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.02.1992, sp. zn. 8 Co 73/92, ECLI:CZ:KSHK:1992:8.CO.73.1992.1

Platebním rozkazem vydaným okresním soudem v Chrudimi bylo žalovanému státnímu orgánu uloženo zaplatit žalobci částku 12 500 Kčs se 3% úroky od 1. 6. 1991 do zaplacení, jakož i nahradit mu náklady řízení 1 380 Kčs na účet jeho zástupce, vše do 15 dnů.

Včas podaným odvoláním (srov. § 174 odst. 2, věta druhá, o. s. ř. ve znění zákona č. 519/1991 Sb.) napadl tento platební rozkaz žalovaný pouze ve výroku o nákladech řízení. Namítal, že žalobci neměly být přiznány náklady předběžného projednání nároků podle ustanovení § 9 zákona č. 58/1969 Sb., které tu proběhlo u ministerstva spravedlnosti České republiky, protože přiznání těchto nákladů nemá oporu v právních předpisech.

Žalobce navrhl potvrzení platebního rozkazu v napadeném výroku. Poukázal na to, že odvolání žalovaného proti výroku o nákladech řízení (jejich části sestávající z jednoho úkonu a jednoho paušálu hotových výdajů právního zástupce) nemůže obstát. Rozhodnutí ve věci samé nabylo právní moci, žalobce byl v celém rozsahu úspěšný a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů k uplatnění svého práva. Jde o náklady za právní zastoupení, a to o odměnu za tři úkony s příslušným počtem paušálů hotových výdajů. Podání žádosti u žalovaného je obligatorní a protože se žalobce musel domáhat práva cestou soudního řízení, přísluší mu nárok na náhradu odměny za tento úkon a s ním spojeného paušálu.

Krajský soud v Hradci Králové uvedený platební rozkaz ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení jen 920 Kčs do 15 dnů od právní moci rozhodnutí na účet advokáta, který žalobce v soudním řízení zastupoval. Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Z odůvodnění:

Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal v jím dotčené části napadený platební rozkaz, jakož i řízení, které mu předcházelo ( § 214 odst. 2 písm. f/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Žalobci náleží podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, když jeho žaloba s návrhem na vydání platebního rozkazu se ukázala být důvodnou a bylo jí také v celém rozsahu vyhověno. Podle uvedeného ustanovení přísluší žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Pokud žalobcem zvolený advokát sepsal a u žalovaného státního orgánu podal žádost o předběžné projednání nároku žalobce na odškodnění, potom odměna za tento úkon se týká žádosti o předběžné projednání nároku, jež je sice podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. nezbytným úkonem, který zákon předpokládá a příslušný ústřední orgán jej nemůže odvrátit, ale povinnost k náhradě nákladů řízení ve smyslu občanského soudního řádu 1) nelze ovšem vztahovat na náklady spojené s podáním žádosti o předběžné projednání nároku.

Jestliže však žalovaný po uplatnění žádosti zůstal neúčinný, nedodržel lhůtu podle ustanovení § 10 zmíněného zákona, potom vznik nákladů na straně žalobce, spojených s uplatněním jeho práva v soudním řízení, žalovaný zavinil, a bylo-li žalobě žalobce zcela vyhověno, je jeho povinností tyto náklady soudního řízení nahradit.

Z uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený platební rozkaz ve výroku o nákladech řízení a žalobci přiznal právo na jejich náhradu pouze ve výši 920 Kčs. Tato částka sestává z odměny advokáta za dva úkony po 430 Kčs ( § 13 odst. 1 vyhlášky č. 270/1990 Sb.) a dvou paušálních částek úhrady výdajů po 30 Kčs ( § 19 odst. 3 stejného předpisu).

Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ( § 224 odst. 1 o. s. ř.).

Poznámky pod čarou:

1) zákona č. 99/1963 Sb. (ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 501/1992. Sb. a ve znění zákona č. 24/1993 Sb.)