Sešit č. 2-3/1968

Je třeba rozlišovat mezi právem na přidělení družstevního bytu, jež vzniká podle § 154 odst. 2 o. z. splacením členského podílu, a právem osobního užívání družstevního bytu, resp. právem společného užívání družstevního bytu manžely, jež vznikají podle § 155 odst. 1 o. z. uzavřením dohody o odevzdání a převzetí bytu a skutečnostmi uvedenými v § 175 odst. 1 a § 176 odst. 1 a 2 o. z.

II. Riadny život pracujúceho človeka záleží nielen v riadnej pracovnej činnosti, ale i v jednaní a chovaní mimo pracoviska, zvlášť tiež vo vzťahoch k rodinným príslušníkom.

Skutočnosť, že polnohospodársky majetok združený na spoločné obhospodarovanie v JRD alebo v bezplatnom užívaní socialistickej organizácie neprináša vlastníkovi bezprostredný výnos z majetku, odráža sa to v v rozhodnutí štátneho notárstva podla § 39 not. por. len v tom, že výplaty dedičských podielov ostatným dedičom z takéhoto majetku možno podmieniť pre prípad vyčlenenia zo spoločného hospodárenia či užívania socialistickou organizáciou. Toto podmienenie výplaty dedičských podielov žiadnemu zákonnému predpisu neodporuje. Avšak určenie výšky výplat dedičských podielov musí byť v rozhodnutí podla § 39 not. por. vykonané konkrétne, a to s prihliadnutím na právoplatné rozhodnutie štátneho notárstva podla § 37 ods. 1 not. por.

K pomeru trestného činu obmedzovania osobnej slobody podla § 231 ods. 1, 2 tr. zák. a pokusu znásilnenia podla § 8, 241 tr. zák.

Vlámanie za účelom zmocnenia sa cudzej veci nie je možné bez ďalšieho pokladať za dôvod pre posúdenie činu ako obzvlášť zavrhnutelného v zmysle § 16 odst. 1 al. 2 zák. č. 38/1961 Zb. ev. § 35 odst. 1 al. 2 zák. č. 60/1961 Zb. Za obzvlášť zavrhnutelný čin je možno pokladať také vlámanie, zo spôsobu ktorého je zjavné, že páchatel prejavil obzvláštnu smelosť s cielom zmocniť sa cudzieho majetku a svedčiacu o jeho bezohladnosti voči cudziemu majetku. Napr. páchatel použije pri vlámaní intenzívneho násilia, ako je vlámanie do pokladne s použitím hasáku apod.

Vznikne-li nárok na náhradu škody, která byla způsobena odpovědnými pracovníky socialistické organizace zneužitím jejich pracovních funkcí - tedy v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů - již za účinnosti zákoníku práce č. 65/1965 Sb., nelze v žádném případě uložit solidární náhradu škody. Brání tomu ustanovení § 179 odst. 5 zákoníku práce, v němž na rozdíl od občanského zákoníku je zásada dělené odpovědnosti výlučná, kdežto solidární odpovědnost se pro případy posuzované podle zákoníku práce nepřipouští ani jako výjimka. Nutno proto v takových případech u každého z obviněných určit poměrný podíl na způsobené škodě, který by odpovídal míře zavinění, a ve výroku rozsudku pak uložit u každého z obviněných zvlášť povinnost hradit takto určený podíl.

II. Vyjádření poškozeného v tom smyslu, že se připojuje k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody, jak bude orgány činnými v trestním řízení zjištěna apod., nelze považovat za řádně uplatněný nárok na náhradu škody, není-li z něj patrno, v jaké alespoň minimální výši má být škoda způsobená trestným činem uhrazena. III. Postupovat podle § 54 odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č. 56/1965 Sb. je možno vzhledem k § 16 odst. 1 tr. zák. jen tehdy, jestliže se pachatel dopustil trestného činu až po 1. srpnu 1965.