Sešit č. 1/1963

Akonáhle páchatelom spôsobená škoda je nižšia ako 5000,- Kčs, nemôže byť jeho konanie v žiadnom prípade posúdené ako trestný čin poškodzovania majetku v socialistickom vlastníctve podla § 137 tr. zák., ale mohlo by byť posúdené ako previnenie podla § 16 odst. 2 zák. č. 38/1961 Zb., keby páchatel z nedbanlivosti svedčiacej o jeho nezodpovednom postoji k socialistickému vlastníctvu, alebo by mohlo ísť o priestupok proti socialistickému spolunažívaniu podla § 19 zák. č. 60/1961 Zb. Pokial škodu spôsobilo viac páchatelov z nedbanlivosti, je možno pričítať jednotlivým páchatelom iba škodu, ktorú každý z nich zavinil, pričom je treba sčítať všetky škody zavinené a spôsobené tým istým skutkom, aj keď boli spôsobené na rôznych veciach patriacich k majetku v socialistickom vlastníctve (na vozidlách, telekomunikáciách apod.).

Prijatie záruky spol. organ. súdom nie je vylúčené u obžalovaného vodiča, ktorý sa dopustil tr. činu menší závažnosti v doprave. U vodičov mot. vozidiel, ktorí majú účasť na ublížení na zdraví spôsobenou pri cestnej premávke, môže byť porušením takej dôležitej povinnosti uloženej im podla zákona najmä porušenie predpisov vyhl. Min. vnútra č. 141/1960 Zb. Nie je však možné považovať za porušenie dôležitej povinnosti v zmysle ust. § 224 ods. 2 tr. zák. akékolvek porušenie ust. § 224 ods. 2 tr. zák. akékolvek porušenie ust. citovanej vyhl. Min. vnútra. Musí ísť o porušenie takej povinnosti, že jej porušenie pre svoju závažnosť v zmysle § 88 tr. zák. zvyšuje podstatne stupeň nebezp. činu pre spoločnosť. Pri hodnotení tohto stupňa nebezp. tr. činu pre spoločnosť v zmysle § 88 tr. zák. musí súd prihliadať na všetky okolnosti konkrétneho prípadu, lebo len v takej súvislosti môže dôjsť k správnemu záveru.

Potřebnou pomocí ve smyslu ustanovení § 227 odst. 1 tr. zák. z r. 1950 resp. § 207 tr. zák. je třeba rozumět takovou pomoc, které je zapotřebí k odvrácení nebo snížení nebezpečí smrti ohroženého. Je to zejména první pomoc, kterou účinně mohou a jsou schopni poskytnou ti, kdož jsou na dosah ohroženého. Je proto v případech, kde povaha zranění nenasvědčuje tomu, že převozem mohlo by se zraněnému ještě více na zdraví ublížit, aby odvezl těžce zraněnou osobu ihned k lékaři nebo do nemocnice, když jinou, zejména odbornou pomoc, nelze ihned zraněnému poskytnout, a když takovéto opatření je nezbytně nutné, protože není již jiného východiska. Není-li však známa povaha zranění způsobeného při havárii, nemá být zraněný odvážen autem a lépe je ihned zařídit odvoz sanitním autem, aby nedošlo k dalšímu ublížení na zdraví zraněnému při neodborném převozu.

Závěr, že tr. čin byl spáchán za okolností podmiňujících použití vyšší tr. sazby a současně uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici vyšší tr. sazby s poukazem na výjimečné okolnosti případu (§ 40 odst. 1 tr. zák.) se vzájemně logicky vylučují vzhledem k ust. § 88 tr. zák. Výjimečné okolnosti případu (§ 40 odst. 1 tr. zák.) se rozumí takové okolnosti, které spoluurčují stupeň nebezpečnosti tr. činu pro společnost. Pod mimořádné poměry pachatele nutno podřadit ty okolnosti, které nemají přímý vztah k spáchanému tr. činu a které proto nebudou hodnoceny z hlediska stupně nebezpečnosti tr. činu pro společnost. Kde tr. zákon ve zvláštní části nedovoluje uložit trest nápravného opatření, je uložení tohoto trestu nepřípustné i tehdy, kdyby soud ve smyslu ust. § 40 tr. zák. shledal podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici tr. sazby zákonem stanovené.

Za mimořádné poměry pachatele podle ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody je možno považovat například to, že trpí vážnou chorobou, nebo je živitelem mnohačlenné rodiny, která je závislá na výdělku obžalovaného apod., nelze za ně však pokládat jeho dobrou pověst ani okolnost, že vedl řádný život pracujícího člověka a nebyl dosud soudně trestán.

U smluv o dílech na zakázku je třeba použít též obdoby ustanovení §§ 448 a násl. obč. zák.

Jestliže v adhesním řízení byl poškozeným náležitě uplatněn nárok na náhradu škody, je soud povinen, jsou-li pro to dostatečné podklady, současně s výrokem o vině rozhodnout o povinnosti odsouzeného k náhradě způsobené škody a ne odkazovat poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních.