Rok 1979

I. Předseda základní organizační složky společenské organizace je povinen při hospodaření s finančními a hmotnými prostředky organizace dbát ustanovení § 105 hosp. zákoníku a využívat tento majetek co nejhospodárněji. Trestní odpovědnosti za nehospodárné a nelegální výdaje z tohoto majetku se nemůže zbavit tím, že si je nechá schválit členskou schůzí základní organizace.

Překročení státní hranice bez povolení s úmyslem zůstat v cizině je třeba kvalifikovat jako trestný čin opuštění republiky podle § 109 odst. 1 tr. zák., nikoli jen jako přečin proti zájmům socialistické společnosti v oblasti styku s cizinou podle § 5 písm. d) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech.

Socialistická organizace, která uplatňuje práva vzniklá s užíváním bytu určeného pro ubytování pracovníků organizace, jenž je v domě, který má organizace ve své správě, může podat návrh na zahájení řízení také u soudu, v jehož obvodu je sídlo této československé socialistické organizace (§ 87 písm. d/ o. s. ř.), pokud není dána výlučná příslušnost soudu, v jehož obvodu je nemovitost, týká-li se řízení práva k ní (§ 88 písm. h/ o. s. ř.).

Pachateli, jehož soud odsuzuje sice za úmyslný trestný čin nebo přečin, ale k podmíněnému trestu odnětí svobody, nelze uložit ochranný dohled ani v rozsudku pro případ, že se pachatel neosvědčí a nařídí se výkon podmíněně odloženého trestu podle § 60 odst. 1 tr. zák., ani dodatečně ve veřejném zasedání podle § 4 odst. 4 zák. č. 44/1973 Sb. po nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu podle § 60 odst. 1 tr. zák.

Poistné alebo osobitné poistné sa zvyšuje podla ustanovenia § 20 vyhlášky č. 124/1974 Zb. o 20 % ročnej sadzby za každý i začatý mesiac omeškania, kým nebolo zaplatené ročné poistné určené v druhej časti vyhlášky č. 124/1974 Zb. Uvedenú sankciu nemožno uplatniť, ak už toto ročné poistné bolo zaplatené, teda v tom prípade, ak je poistený v omeškaní len so zaplatením sumy, o ktorú bolo poistné zvýšené.

Pracovníkovi, který nemohl do 31. 12. 1969 požadovat náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, protože jeho výdělek spolu s částečným invalidním důchodem dosahoval průměrného výdělku před pracovním úrazem nebo před zjištěním nemoci z povolání, vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku podle ustanovení § 195 odst. 2 zák. práce (novelizovaného článkem I bod 69 zákona č. 153/1969 Sb.), jestliže mu po 1. 1. 1970 byl z téhož důvodu přiznán plný invalidní důchod, který nedosahoval výše průměrného výdělku před vznikem škody. Pokud právními předpisy stanovený limit neumožňoval pracovníkovi uplatnit náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do 31. 12. 1969, přísluší mu náhrada podle čl. II odst. 4, věta první, zákona č. 153/1969 Sb. do částky 2500 Kčs. To platí i v případě, kdy byl pracovníku přiznán plný invalidní důchod po 1. 1. 1970, který nedosahoval výše průměrného výdělku před vznikem škody.

Podmínka pro uložení ústavního ochranného léčení podle § 72 odst. 1 tr. zák., že pobyt pachatele činu jinak trestného na svobodě je nebezpečný, musí být splněna v době rozhodování soudu o ochranném léčení. Nestačí, že byla splněna v době zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř.