Sešit č. 7-8/1989

Jestliže dřívější řízení vedené proti obviněnému skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu oprávněného projednávat přestupky, nebrání tato okolnost trestnímu stíhání stejné osoby pro týž skutek. K uloženému opatření za přestupek soud přihlédne při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry (§ 38 odst. 4 tr. zák.), pokud nerozhodne o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. b) tr. ř.Trestní stíhání však nelze konat v případě, kdy orgán oprávněný projednávat přestupky konal řízení a rozhodoval o přestupku potom, co trestní stíhání vedené proti obviněnému pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím vyšetřovatele, prokurátora nebo soudu o postoupení věci tomuto orgánu k projednání jako přestupek (srov. č. 3/1974 Sb. rozh. tr.).

Velitel, ktorý v zmysle § 294 odst. 1 Tr. zák. vydal rozhodnutie o disciplinárnom treste, môže na základe protestu prokurátora svoje rozhodnutie sám zrušiť. V prípade takéhoto postupu velitela predchádzajúce disciplinárne vybavenie činu už nie je prekážkou trestného stíhania uvedenou v § 11 odst. 1 písm. h) Tr. por.Len ak tento velitel protestu prokurátora nevyhovie, musí ho predložiť nadriadenému velitelovi na rozhodnutie.

Podla § 134 odst. 1 písm. c) Tr. por. uznesenie musí okrem iného obsahovať výrok s uvedením zákonných ustanovení, ktoré boli použité. Uznesenie o postúpení veci disciplinárne konanie podla § 171 odst. 2 Tr. por. sa svojím významom blíži významu rozsudku. Vo výrokovej časti takéhoto rozhodnutia preto musia byť uvedené skutky, ktoré majú byť predmetom disciplinárneho konania a nie len na odkaz na uznesenie o začatí trestného stíhania, vznesenia obvinenia a právne posúdenie skutku.

II. O zisťovaní podmienok zániku trestnosti platia všeobecné zásady trestného konania, teda v dokazovaní aj zásada vyhladávania. Okolnosti odôvodňujúce zánik trestnosti musia orgány činné v trestnom konaní objasňovať z úradnej povinnosti. Nie je povinnosť obvineného, aby dokazoval tieto okolnosti.

Oznámí-li obhájce vyšetřovateli, že se chce účastnit všech vyšetřovacích úkonů (§ 165 odst. 4 tr. ř.), je vyšetřovatel povinen sdělit mu včas dobu a místo každého vyšetřovacího úkonu, nejde-li o úkon neodkladný, a to bez ohledu na to, zda úkon provede sám nebo požádá o jeho provedení dožadovaný orgán přípravného řízení.Je porušením práva obviněného na obhajobu (§ 2 odst. 13, § 165 odst. 1 tr. ř.), pokud je v přípravném řízení doplňováno vyšetřování výslechem svědka, aniž byl obhájce předem uvědoměn o době a místu konání výslechu, ačkoliv požádal vyšetřovatele o účast na vyšetřovacích úkonech. Taková vada je důvodem pro postup podle § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř., jestliže jsou jí postiženy úkony, které jsou pro rozhodnutí soudu významné, a obviněný (popř. i obhájce v případech uvedených v § 41 odst. 4 tr. ř.) trvá na jejich opakování za účasti obhájce.

Ak okresný súd, ktorému bola podla § 295 Tr. por. postúpená trestná vec niekolkých mladistvých, uzná svoju príslušnosť a vec jedného z mladistvých potom vylúči podla § 23 odst. 1 Tr. por. na samostatné prejednanie a rozhodnutie, nemôže už ohladne tejto veci vysloviť svoju nepríslušnosť podla § 23 odst. 2 Tr. por. sa totiž príslušnosť okresného súdu, ktorý vec vylúčil, nemení. Ak ale súd po vylúčení veci zistí, že sú u mladistvého splnené podmienky uvedené v § 295 Tr. por., môže vec postúpiť podla tohto ustanovenia.

I. Jestliže bylo pravomocným odsuzujícím rozsudkem rozhodnuto, že skutek žalovaný jako trestný čin je pouze přečinem, potom řízení, které následuje po právní moci takového rozsudku, lze považovat za řízení konané o přečinu a rozhodovat v jeho průběhu (§ 315 a násl. tr. ř.) proto přísluší samosoudci podle § 314a odst. 1 tr. ř., není-li to vyloučeno z důvodů uvedených v § 314a odst. 2 tr. ř.