Sešit č. 7-8/1980

Výši nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody musí poškozený prokázat. Pro stanovení výše těchto nákladů vzniklých v adhezním řízení neplatí ustanovení § 30 odst. 1 vyhl. č. 34/1965 Sb. ve znění vyhl. č. 86/1966 Sb. o paušální náhradě ve výši dvou procent z přiznané regresní náhrady.

Včas podaným odporom sa trestný rozkaz zo zákona zrušuje (§ 314g odst. 2 Tr. por.) preto podaný odpor nemožno vziať späť. Ak osoba, ktorá podala odpor, vezme odpor späť, je späťvzatie odporu právne neúčinné a samosudca ho nemôže vziať na vedomie podla analógie § 250 odst. 4 Tr. por.

Důkazem soudu dříve neznámým ve smyslu § 278 odst. 1 tr. ř. může být vedle důkazu dosud vůbec neprovedeného i důkaz v původním řízení provedený, avšak nového obsahu např. výpověď svědka, který v řízení o obnově v podstatných bodech změní svou výpověď. V takovém případě však musí být předmětem hodnocení též důvody, pro něž došlo k obsahové změně výpovědi.

I. Opomenutí povinnosti vhodným způsobem uveřejnit předvolání k hlavnímu líčení a k veřejnému zasedání je v řízení proti uprchlému stejně vážnou procesní vadou, jako když předvolání není řádně doručeno obviněnému.

V neprítomnosti obvineného možno konať hlavné pojednávanie len ak sú splnené všetky zákonom stanovení podmienky. Ich podstatou je zabezpečenie práva na obhajobu a zistenie objektívnej pravdy. Spravidla je vylúčené konať hlavné pojednávanie v neprítomnosti obvineného, ak je stíhaný pre pokračujúci, trvajúci a podobný trestný čin a na podklade spisového materiálu možno usudzovať, že obvinený pokračuje v trestnom čine aj po skončení prípravného konania, prípadne po podaní obžaloby. V takomto prípade by v neprítomnosti obvineného nemohol byť riadne zistený skutkový stav. Pri rozhodovaní o tom, či sa má hlavné pojednávanie vykonať v neprítomnosti obvineného, musí súd uvážiť aj to, či sa dosiahne účel trestného konania, najmä či konanie bude výchovne pôsobiť na obvineného a na ostatných občanov.

Predpísanie náhrady škody spôsobenej organizácii trestným činom pracovníka nemožno považovať za disciplinárne rozhodnutie o skutku, ktoré - keby bolo dostačujúce by mohlo byť dôvodom pre zastavenie trestného stíhania podla § 172 ods. 2 písm. b) Tr. por.

Postúpenie veci inému orgánu podla § 171 odst. 1 Tr. por. predpokladá, že vec je náležite objasnená z toho hladiska, že nejde o trestný čin ani o prečin, ale že skutok obvineného môže byť priestupkom alebo kárnym previnením. Postúpiť vec orgánu príslušnému rozhodovať o priestupku nie je možné, ak od spáchania priestupku uplynula doba jedného roka. V takom prípade prichádza do úvahy zastavenie trestného stíhania podla § 172 odst. 1 písm. b) Tr. por.