Sešit č. 4/2001

Veřejná dražba je zvláště upraveným procesem uzavírání smlouvy a současně i specifickým procesem uzavření smlouvy. 

Při dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí licitátor nabídku věci k prodeji za vyvolávací cenu (ofertu), přičemž účinná akceptace nabídky účastníkem dražby je podmíněna tím, že některým z účastníků dražby není učiněna vyšší nabídka ceny (nová oferta). Za ofertu, jež vedla k uzavření smlouvy, se tu považuje poslední nabídka vyšší ceny a příklep licitátora za potvrzení akceptace této nabídky, tedy za úkon, kterým se uzavření smlouvy ve smyslu § 9 odst. 1 tohoto zákona završuje. 

Výměra parcely není součástí údajů nutných k identifikaci pozemku jako určitého předmětu právního vztahu. Chybné uvedení této výměry při dražbě pozemku nezakládá absolutní neplatnost smlouvy završené příklepem licitátora, může však být důvodem relativní neplatnosti této smlouvy pro omyl v podstatné vlastnosti věci (§ 49a obč. zák.).

Okolnost, že na území cizího státu, v němž byl trest uložen, došlo k zániku trestu, popř. jeho zbytku a tudíž jej nelze vykonat, brání uznání rozhodnutí cizozemského soudu postupem podle § 384a tr. ř., neboť není splněna podmínka článku 3 odst. 1 písm. c) Úmluvy o předávání odsouzených osob (uveřejněna pod č. 553/1992 Sb.), tj. neexistuje trest, popř. jeho zbytek, který má odsouzený vykonat.

Jestliže odsouzený byl v trestním řízení pravomocně uznán vinným jen trestným činem, k němuž se nevázaly důvody nutné obhajoby, zatímco jeho trestní stíhání pro jiný trestný čin, které vyvolalo důvody nutné obhajoby a ustanovení obhájce, bylo pravomocně zastaveno, nelze odsouzenému uložit povinnost nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem ve smyslu § 155 odst. 1 a § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Trestní řád nemá ustanovení o tom, že by ze zdravotních důvodů mohla či dokonce musela být obviněná osoba propuštěna z vazby. Vazba nepřichází z takových důvodů v úvahu jen tehdy, je-li stav obviněného takový, že odpadají obavy, že by mohl jednat tak, jak to předpokládá ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. (např. tehdy, kdy by byl trvale upoután na lůžku a nemohl ani komunikovat). 

Nevylučuje-li zdravotní stav obviněného, aby se choval tak, jak to předpokládá ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř., a vazbu nelze nahradit zákonem předpokládaným způsobem (např. peněžitou zárukou, slibem a pod.), je povinností státu zajistit účel trestního řízení omezením osobní svobody obviněného vazbou, a to i při zvýšených obtížích či finančních nákladech, a povinností věznice (Vězeňské služby České republiky) zajistit náležitě léčení obviněného.

Věcná příslušnost soudu k rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení ve věcech, které skončily pravomocným usnesením státního zástupce nebo vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání ( § 281 odst. 1 tr. ř.), se řídí zásadně podle právní kvalifikace skutku v době zastavení trestního stíhání, tj. podle kvalifikace uvedené v usnesení o zastavení trestního stíhání. Pokud však návrh na povolení obnovy řízení obsahuje nové skutečnosti nebo důkazy, které by mohly odůvodnit jiné závěry o právním posouzení skutku, je třeba posuzovat věcnou příslušnost soudu podle nové právní kvalifikace.

Soudce, který rozhoduje ve smyslu § 69 odst. 5, 6 tr. ř. o vazbě zatčeného obviněného, splní svou zákonnou povinnost, vyrozumí-li obhájce obviněného o přesné době a místě konání výslechu telefonicky, a to i v případě, že se tak stane, nebyl-li obhájce telefonicky zastižen, zanecháním vzkazu na záznamovém zařízení v sídle advokátní kanceláře obhájce.