Sešit č. 2-3/1986

Za provoz zvláště nebezpečný (§ 432 o. z.) se považuje takový provoz, s nímž je spojena možnost zvýšeného nebezpečí vzniku závažných škod. Zdrojem zvýšeného nebezpečí mohou být i věci, jejichž užívání má za určitých okolností vedlejší škodlivé účinky, které nejsou plně ovladatelné člověkem a s nimiž je spojen vysoký stupeň pravděpodobnosti vyvolání újmy (např. rámová pila umístěna v neodpovídajících geologických podmínkách).

Podal-li účastník občanského soudního řízení odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně u nepříslušného okresního soudu jinak než do protokolu (§ 218 odst. 2 o. s. ř.), nemá toto odvolání účinky řádně a včas podaného odvolání, pokud nebylo ve lhůtě podle ustanovení § 204 odst. 1 o. s. ř. předáno tímto nepříslušným soudem soudu příslušnému nebo orgánu, který má povinnost podání doručit ve smyslu ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. (např. poště).

O vzniku, trvání a zániku právního vztahu týkajícího se propůjčení místa pro hrob na pohřebišti (§ 21 vyhlášky č. 47/1966 Sb.) nenáleží rozhodovat soudům v občanském soudním řízení. Soudům nenáleží také rozhodovat o návrzích domáhajících se vydání rozhodnutí, jež se týká nakládání s ostatky pochovaných nebo zpopelněných těl zemřelých osob (§ 18 vyhlášky č. 47/1966 Sb.).

Náhradu nákladů spojených s přibráním tlumočníka k tomu, aby účastník mohl v občanském soudním řízení jednat ve své mateřštině, nelze účastníku řízení uložit. To platí i o tlumočení ustanovení soudem pro dorozumívání s hluchoněmým účastníkem řízení.

Soudcům nenáleží přezkoumávat rozhodnutí orgánu pošty o nárocích vyplývajících z odpovědnosti pošty za věci dopravované poštou (srov. § 11 a § 12 zákona č. 222/1946 Sb. ve znění zákonů č. 86/1950 Sb. a č. 88/1950 Sb.). Do pravomoci soudců náleží rozhodovat o žalobách občanů o náhradu škody, podaných vůči poště poté, když nároky tohoto druhu nebyly občanům přiznány rozhodnutím příslušných orgánů pošty (a to ani na základě podaných opravných prostředků). Jde-li o uvedené nároky na náhradu škody vůči poště ze strany socialistických organizací, rozhoduje o nich hospodářská arbitráž.

Návrh na obnovu řízení o dědictví může podat jen ten, kdo byl účastníkem řízení o dědictví, o jehož obnovu jde. Není rozhodné, zda navrhovatel účastníkem tohoto řízení mohl být nebo měl být; není také rozhodné, z jakého důvodu se řízení o dědictví nezúčastnil.

K vydání nepatrného majetku zůstavitele (§ 32 odst. 2 not. ř.) nemůže dojít proti vůli toho, kdo se postaral o pohřeb; převzat musí být všechen majetek zůstavitele, nikoliv jen některé jeho části.