Sešit č. 2-3/1983

Při vypořádání mezi socialistickými organizacemi, týkajícím se náhrady škody vzniklé při střetu provozu jejich dopravních prostředků, se kromě ustanovení § 427 až 431 o. z. (ve smyslu ustanovení § 150 hospodářského zákoníku) neužijí jiná ustanovení občanského zákoníku (např. ustanovení § 438 o. z.), nýbrž ustanovení hospodářského zákoníku (o společné odpovědnosti škůdců, tedy ustanovení § 146 odst. 1 hospodářského zákoníku). /1/

Z právního úkonu učiněného pracovníkem socialistické organizace v občanskoprávním vztahu s občanem nevzniknou účastníkům tímto úkonem dohodnutá práva a povinnosti, je-li obecně závazným právním předpisem vyloučeno, aby organizace mohla v tomto vztahu vystupovat svým jménem.

Konal-li pracovník pracovní cestu vlastním motorovým vozidlem, utrpěl-li úraz a došlo-li k poškození vozidla, jde o škodu, která pracovníkovi vznikla při plnění pracovních úkolů (§ 190 a § 193 zák. práce). Porušil-li pracovník při jízdě dopravní předpisy, zprostí se organizace plně zodpovědnosti za škodu vzniklou na motorovém vozidle pracovníka (§ 191 odst. 1 zák. práce), bylo-li toto porušení předpisů jedinou příčinou vzniku škody. Také rozhodnutím příslušného orgánu vydaným v blokovém řízení je soud v občanském soudním řízení vázán (§ 135 odst. 1 o. s. ř.) v otázce, zda byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal. Uzavřel-li smlouvu o pojištění motorového vozidla, které je v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, se státní pojišťovnou i jen jeden z manželů, je také druhý z manželů pojištěným ve smyslu ustanovení § 368 o. z.

V prípade pracovného úrazu pri dobrovolnej výpomoci (§ 44 ods. 2 nariadenia vlády ČSSR č. 54/1975 Zb.) treba sa vždy zaoberať najmä tým, či nešlo o dobrovolnú výpomoc organizovanú v rámci patronátnej činnosti, pri ktorej zodpovedá za škodu spôsobenú pracovníkovi organizácia, s ktorou je pracovník v pracovnom pomere, či o inú dobrovolnú výpomoc, pri ktorej zodpovedá za škodu organizácia, pre ktorú pracovník pracoval v čase, keď utrpel pracovný úraz.

Vecnou škodou v zmysle ustanovenia § 197 ods. 1 písm. e) Zák. práce je len taká škoda, ktorá sa prejavila na majetku poškodeného pracovníka v čase jeho smrti. Takouto škodou nie je teda nárok manželky zomretého pracovníka na úhradu nákladov vynaložených na práce vykonávané teraz inou osobou, ktoré predtým vykonával jej manžel. Túto náhradu možno priznať len ako náhradu na výživu pozostalých [§ 197 ods. 1 písm. c) Zák. práce]. /1/

Pracovníkovi, ktorý pracoval pred vznikom škody z pracovného úrazu po stanovenú pracovnú dobu (§ 83 Zák. práce), nemožno započítať do zárobku po pracovnom úraze príjem nadobudnutý prácou vykonávanou nad rámec tejto pracovnej doby v hlavnom zamestnaní (napr. podla dohody o pracovnej činnosti). Ak pracovník pracoval po pracovnom úraze denne viac ako pred úrazom a vynakladal tak viac námahy a úsilia, aby dosiahol vyšší zárobok, nemožno tento príjem z ďalšej pracovnej činnosti započítať na jeho ťarchu a v prospech organizácie zodpovednej za škodu.

V náhradě za ztížení společenského uplatnění se neobráží skutečnost, že pracovní úraz nebo nemoc z povolání znamená tak hluboký zásah do fyzických nebo psychických schopností poškozeného (nebo do obou těchto oblastí), že výkon jakéhokoliv zaměstnání je u něho spojen s vynaložením takového úsilí, jimž musí překonávat zvláštní obtíže vyvolané nepříznivým zdravotním stavem. Jestliže poškozený dosahuje jen zvýšenou námahou nutnou k překonání zvláštních obtíží spojených s poškozením zdraví takových výdělků, jichž by nemohl dosáhnout při běžném pracovním úsilí (popřípadě by při běžném pracovním úsilí nebyl schopen docílit žádného výdělku), nelze k takto dosahovanému výdělku přihlížet při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku ve smyslu ustanovení § 195 odst. 1 a 2 zák. práce ani v souvislosti s ustanovením § 202 odst. 1 zák. práce.