Sešit č. 1-2/1995

Okresní (obvodní) soud je věcně příslušný projednat žalobu, jíž se žalobce domáhá odstranění (likvidace) údajů o tom, zda žalobce byl osobou uvedenou v ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon funkce obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie ČR a příslušníků Sboru nápravné výchovy ČR. Není tu dána příslušnost krajského soudu (Městského soudu v Praze) podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Při rozhodování o náhradě nemajetkové újmy (§ 13 odst. 2 o. z.) musí mít soud prokázáno, že jsou tu okolnosti dokládající, že v konkrétním případě nestačí zadostiučinění podle ustanovení § 13 odst. 1 o. z., a to zejména z hlediska intenzity, trvání a rozsahu nepříznivých následků vzniklých žalobci vzhledem na postavení žalobce v rodině a společnosti.

Nenařídil-li odvolací soud k věcnému projednání odvolání jednání před odvolacím soudem a odmítl-li odvolání podané komerčním právníkem na základě plné moci od účastníka řízení s odůvodněním, že je podáno neoprávněnou osobou, odňal tím účastníku řízení možnost jednat před soudem (§ 237 písm. f/ o. s. ř.).

Za nárok vycházející z autorského zákona (§ 9 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) nelze považovat nárok na náhradu škody, způsobené zničením modelu vytvořeného autorem, ani nárok na přiměřené zadostiučinění autorovi vzniklé závažné újmy, jestliže je požadováno jeho poskytnutí v penězích. K projednání těchto nároků uplatněných autorem proti právnické i fyzické osobě je věcně příslušný okresní (obvodní) soud.

Jestliže v době zápisu změn družstva po transformaci do obchodního rejstříku poklesl počet členů družstva na čtyři členy - fyzické osoby, jde o rozpor s ustanovením § 221 odst. 3 obch. zák. a takový zápis nelze provést.

Podle ustanovení § 78 odst. 1 o. s. ř. lze na návrh zajistit důkaz před zahájením řízení o věci samé. Ze slov před zahájením řízení o věci samé vyplývá, že jde o takové důkazy, které budou s určitou pravděpodobností potřebné k rozhodování o pozdější žalobě. Je tedy nutno posoudit, zda důkazy, které se navrhují zajistit, mohou mít pravděpodobný význam pro předpokládané řízení. Je-li zřejmé, že takové důkazy nemohou mít význam pro rozhodnutí o takové věci, ale ten, kdo navrhuje tyto důkazy zajistit, se tím snaží získat informace prostřednictvím soudu o pohledávkách odpůrce za třetími osobami pro účely případného budoucího řízení o výkon rozhodnutí, nelze návrhu na zajištění důkazu vyhovět.

Z ustanovení § 9 odst. 6 a § 11 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve vazbě na ustanovení § 765 odst. 1 obch. zák. vyplývá, že v rámci transformace družstva lze rozhodnout buď o tom, aby družstvo po transformaci působilo dále, nebo aby se rozdělilo na více družstev, anebo aby se přeměnilo na jednu nebo více právnických osob podle obchodního zákoníku. Z toho nelze dovodit, že by v rámci transformačního procesu mohlo dojít k přeměně družstva na družstvo, které bude jinou právnickou osobou. Pokud se družstvo po transformaci nerozdělí na více družstev nebo nepřemění na obchodní společnost, anebo pokud nedošlo ke kombinaci obou způsobů, totiž k rozdělení družstva s tím, že některé nástupnické subjekty vznikají jako nová družstva, zatímco jiné vznikají jako obchodní společnosti, trvá původní družstvo nadále s tím, že se po zápisu změn podle ustanovení § 765 odst. 2 obch. zák. považuje za družstvo založené podle obchodního zákoníku