Sešit č. 1-2/1995

Podala-li žalobu o vydání věci nebo žalobu o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, oprávněná osoba, která podala včas výzvu k vydání věci (§ 5 odst. 1 tohoto zákona), a to u té právnické osoby (organizace, orgánu), o níž se důvodně domnívá, že věc drží /1/, potom v případě nedostatku způsobilosti být účastníkem občanského soudního řízení na straně žalovaného postupuje soud podle ustanovení § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř. Soud tu vyzve žalobce k opravě nebo k doplnění žalobního návrhu anebo k jinému odstranění jeho nedostatků. Neodstranění uvedeného nedostatku vede k zastavení řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.) v takovém případě soud nerozhoduje ve věci.

Na území hlavního města Prahy se v občanském soudním řízení ustanoví opatrovníkem ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 a 3 a § 79 odst. 2 a § 83 odst. 2 zák. o rod. městská část hl. m. Prahy, která podle ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 418/1990 Sb. (ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 90/1993 Sb.) vykonává v přenesené působnosti státní správu podle zvláštních předpisů.

V občanském soudním řízení lze nezletilému dítěti ustanovit opatrovníkem ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 a 3, § 79 odst. 2 a § 83 odst. 2 zák. o rod. také příslušný úřad městského obvodu nebo městské části (§ 19 odst. 1 písm. b/ zákona č. 114/1988 Sb. a § 61 odst. 2 písm. c/ zákona č. 367/1990 Sb.

Ze změny účelu užívání stavby nelze vždy dovozovat změnu stavebně technického charakteru stavby. Změny ve způsobu užívání stavby jsou přípustné po předchozím ohlášení stavebnímu úřadu, který o nich rozhodne nebo nařídí nové kolaudační řízení (rekolaudaci). Uvedené okolnosti jsou důležité pro posouzení ztráty původního stavebně technického charakteru stavby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. Za ztrátu původního stavebně technického charakteru stavby lze považovat pouze změnu v účelu užívání stavby, uvedeném v původním kolaudačním rozhodnutí nebo stavebním povolení.

Pro uplatnění nároků podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. proti povinným osobám uvedeným v § 47a zákona č. 92/1991 Sb. ve znění zákona č. 92/1992 Sb. platí lhůty uvedené v tomto zákonném ustanovení a nikoli lhůty podle zákona č. 87/1991 Sb.

Při posuzování toho, zda nárok na vydání věci (věcí) podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, uplatňuje fyzická osoba (§ 3 odst. 1 téhož zákona) a nikoli právnická osoba, je třeba právní povahu společností a sdružení, existujících v začátcích rozhodného období pro mimosoudní rehabilitaci (srov. § 1 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.), posuzovat nejen podle ustanovení předpisů občanskoprávních, ale také podle ustanovení předpisu obchodního práva, živnostenských předpisů i dalších právních předpisů, jež mohly mít i povahu veřejnoprávních předpisů. Společenstva, jež byla upravena v dříve platném živnostenském řádu z roku 1859, měla povahu právnických osob.

Pokud řízení o dědictví po původním vlastníkovi věci, vydávané podle zákona č. 87/1991 Sb., bylo zastaveno podle ustanovení § 32 dříve platného zákona č. 95/1963 Sb., je podmínka předložení závěti v dědickém řízení (viz § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 87/1991 Sb.) splněna i v případě, že závěť byla předložena až v souvislosti s dodatečným projednáním dědictví podle ustanovení § 47 dříve platného zákona č. 95/1963 Sb. ohledně nově najevo vyšlého majetku, který byl ke dni úmrtí zůstavitele (původního vlastníka vydávané věci) v jeho vlastnictví. I podmínka předložení závěti v dědickém řízení musí však být jako podmínka vzniku nároku na vydání věci podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. splněna nejpozději do konce lhůty uvedené v ustanovení § 5 odst. 2 téhož zákona.