Sešit č. 1/1987

K materiální stránce použití okolnosti porušení důležité povinnosti uložené podle zákona jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Na případy, kdy škodu na zdraví nebo smrt jiného způsobí v dopravním provozu cyklista, se nevztahuje dohoda uzavřená mezi ministerstvem zdravotnictví ČSR a ministerstvem financí ČSR na základě zmocnění v ustanovení § 42 odst. 1 vyhl. č. 34/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podle níž se regresní náhrady vypořádají bez uplatnění. V takových případech může příslušný ústav národního zdraví uplatňovat v trestním řízení regresní náhradu a vystupovat jako poškozený s právy uvedenmi v § 43 odst. 2 tr. ř.

K aplikaci pravidla v pochybnostech ve prospěch obviněného. K úloze znalce psychologa při hodnocení věrohodnosti výpovědi obviněného, popř. svědka. Znalec psycholog je povolán vyjádřit se k těm rysům osobnosti obviněného, popř. svědka, které mohou mít vliv na jeho věrohodnost, není však oprávněn vyjadřovat se k otázce, zda výpověď obviněného nebo svědka je věrohodná či nikoliv, popřípadě která z rozdílných výpovědí téže osoby je věrohodnější. Takové hodnocení důkazů přísluší soudu, který je povinen postupovat při tom podle § 2 odst. 6 tr. ř.

I. Jestliže je třeba podle § 109 věta druhá tr. ř. přibrat nového znalce, musí nový znalec podat nový znalecký posudek, v němž se ovšem musí vyrovnat i s předchozím znaleckým posudkem. II. Jestliže byly podány dva znalecké posudky k téže otázce, soud v hlavním líčení je povinen provést důkaz oběma posudky, vyslechnout zpracovatele obou posudků a při hodnocení důkazů a zjišťování skutečného stavu věci se s oběma posudky vypořádat tak, aby bylo zřejmé, který z posudků bere za základ svého rozhodnutí a z jakých důvodů. III. Skutečnost, že dva dosud podané znalecké posudky obsahují různé závěry, není sama o sobě důvodem pro vyžádání posudku ústavu podle § 110 tr. ř. IV. Skutečnosti, z nichž znalec v posudku vychází, je třeba zjišťovat dokazováním podle trestního řádu. To znamená, že vychází-li znalec z určité skutečnosti, kterou svými smysly vnímala určitá osoba, je třeba tuto osobu vyslechnout jako svědka podle § 97 násl. tr. ř., popř. jako obviněného podle § 90 násl. tr. ř. V. Poučit svědka podle § 101 odst. 1 tr. ř. je třeba před každým výslechem, tedy i před opakovaným výslechem v téže věci.

I. Orgány přípravného řízení nejsou oprávněny provádět důkazy po podání obžaloby. Podáním obžaloby přechází věc na soud, který rozhoduje samostatně všechny otázky souvisící s dalším řízením (§ 181 odst. 2 tr. ř.), tedy - pokud nevrátí věc k došetření nebo pokud prokurátor nevezme žalobu zpět (§ 182 odst. 1 tr. ř.) - sám také provádí všechny důkazy potřebné k náležitému objasnění věci. Výpovědi osob takto získané orgány přípravného řízení po podání obžaloby nelze v hlavním líčení číst podle § 211 a 213 tr. ř. a použít jako důkaz při rozhodování. Tzv. faktická konzumpce, která vylučuje jednočinný souběh trestných činů, je tu tehdy, když jeden trestný čin je prostředkem relativně malého významu ve srovnání se základním trestním činem nebo vedlejším málo významným produktem základního trestného činu; předpoklady faktické konzumpce jsou vytvořeny faktickým průběhem činu a nevyplývají u poměru skutkových podstat trestných činů nebo jejich trestních sankcí.

II. Tzv. faktická konzumpce, která vylučuje jednočinný souběh trestných činů, je tu tehdy, když jeden trestný čin je prostředkem relativně malého významu ve srovnání se základním trestním činem nebo vedlejším málo významným produktem základního trestného činu; předpoklady faktické konzumpce jsou vytvořeny faktickým průběhem činu a nevyplývají u poměru skutkových podstat trestných činů nebo jejich trestních sankcí.

Jen z té okolnosti, že osoba odsouzená k trestu nápravného opatření je trestně stíhána pro trestný čin, který měla spáchat v době po odsouzení až do skončení výkonu trestu nápravného opatření, nelze dovozovat, že nevedla řádný život pracujícího člověka. Opačný názor by byl porušením zásady presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.).

Rozhodnutí o tom, že se podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, musí předcházet dokazování, v jehož rámci je třeba také objasnit, zda v jiném řízení nebyl zrušen výrok o trestu, o němž se podle § 60 odst. 1 tr. zák. rozhoduje.

Soud nemůže podle § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodnout o tom, že podmíněně odsouzený trest odnětí svobody vykoná jen na základě zjištění, že odsouzený je stíhán pro trestnou činnost, kterou měl spáchat ve zkušební době podmíněného odsouzení. Soud je povinen vyčkat ukončení tohoto stíhání pokud tu nejsou ještě jiné důvody pro rozhodnutí, že podmíněně odložený trest se nekoná. /1/