Rok 2026

V trestním řízení vedeném proti více obviněným, jimž je kladena za vinu účast na spáchání téhož skutku, je třeba toho z obviněných, jehož vina nebyla prokázána, zprostit obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., nikoli podle § 226 písm. a) tr. ř., bylo-li prokázáno, že se skutek stal a spáchala jej jiná osoba.

Rozdíl mezi právní úpravou osvobození od placení pohledávek (§ 414 a násl. zákona č. 182/2006 Sb.) a právní úpravou zbavení všech dluhů (§ 166e a násl. zákona č. 7/2005 Z. z.) není důvodem, pro který lze odepřít uznání insolvenčního řízení podle článku 33 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 o insolvenčním řízení.

Omezení podle § 53 odst. 1 tr. zákoníku platí i při ukládání souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Proto soud nemůže uložit pachateli např. vedle trestu odnětí svobody již vykonaného na podkladě zrušeného výroku o trestu v dřívějším rozsudku též trest obecně prospěšných prací.

Požadavek, aby žalovaný (kupující) v souvislosti s určením neúčinnosti kupní smlouvy podle § 235 a násl. insolvenčního zákona vydal do majetkové podstaty dlužníka (prodávajícího) movitou věc, která kupní smlouvou ušla z dlužníkova majetku, není součásti odpůrčího nároku ani podle § 239 odst. 4 věty druhé insolvenčního zákona; k projednání a rozhodnutí tohoto požadavku je v prvním stupni věcně příslušný okresní soud.