Rok 1990

Naplňuje-li skutek pachatele znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle § 241 tr. zák. (resp. pokusu), která je speciální ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu vydírání podle § 235 tr. zák., nelze skutek pouze s ohledem na nižší stupeň nebezpečnosti pro společnost kvalifikovat jako trestný čin vydírání podle § 235 tr.zák.V případech, ve kterých jednání pachatele naplňuje formální znaky trestného činu znásilnění, avšak jeho skutkové okolnosti výrazně snižují stupeň společenské nebezpečnosti činu,je třeba zkoumat, zda není tento stupeň nepatrný ve smyslu § 3 odst. 2 tr.zák., resp. malý ve smyslu § 75 tr.zák. Pokud je na místě závěr, že tomu tak je, nemůže jít o trestný čin znásilnění, ani o jiný mírnější trestný čin.

Důsledky spojené s neúspěchem společného návrhu na zahájení řízení, podaného několika účastníky, nezakládají jejich solidární povinnost k úhradě nákladů řízení, přisouzených účastníkům řízení, kteří měli v řízení úspěch, pokud soud nevyslovil tuto povinnost jako společnou a nerozdílnou. To platí i tehdy, jde-li o platební povinnost uloženou účastníkům řízení, kteří jsou manžely.

II. Jestliže byl obviněný vyslechnut k dalšímu skutku předtím, než bylo pro tento skutek zahájeno trestní stíhání, nelze se po zahájení tohoto trestního stíhání a po vznesení obvinění spokojit s tvrzením obviněného, že v předchozí výpovědi vypovídal pravdivě a že se na tuto výpověď odvolává. Původní výpovědí totiž vzhledem k okolnostem, za nichž byla učiněna, nelze před soudem použít, neboť jde o důkaz absolutně neúčinný. Po zahájení trestního stíhání a vznesení obvinění pro další skutek je nutno obviněného znovu vyslechnout v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu. To platí obdobně i pro výpověď svědka.

Nelze pokládat za neplatnou dohodu uzavřenou mezi občany o provedení řemeslných prací za úplatu z toho důvodu, že tyto práce byly provedeny jen na základě živnostenského listu, vydaného podle právních předpisů platných do 1.1.1966 (kdy nabyl účinnosti zákoník práce *), jenž zrušil živnostenský řád), který však dosud nepozbyl platnosti.

K výkladu znaků trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 tr. zák.Dlužník, který prodá svůj majetek nebo jeho část a ze získaných prostředků uhradí jiné skutečné (nikoli fingované) pohledávky vůči sobě, se nedopouští trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zák., byť tímto jednáním zmaří nebo částečně zmaří uspokojení věřitele.Stejně je tomu, když dlužník prodejem svého majetku nebo jeho části pouze ztíží nebo oddálí uspokojení věřitele, jemuž zůstává možnost uspokojit svoji pohledávku z jiného dlužníkova majetku.

Předpokladem pro přiznání nároku pojišťovny podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 123/1974 Sb. /1/ je skutečnost, že v těle pojištěného došlo vlivem požití alkoholického nápoje (popřípadě omamného prostředku) ke změnám, které jsou (bez ohledu na to, zda je pojištěný subjektivně pociťuje nebo nepociťuje) způsobilé přivodit v době, kdy došlo ke způsobení škody, zhoršení (snížení) schopnosti pojištěného řídit motorové vozidlo.

Rodič, ktorý odíde s maloletým dieťatom do cudziny proti vôli druhého z rodičov, porušuje jeho rodičovské práva a naplňa tak skutkovú podstatu trestného činu poškodzovania cudzích práv podla § 209 Tr. zák. Vzhladom na to, že odvedením dieťaťa do cudziny zároveň vykonáva svoje rodičovské práva, nemôže sa dopustiť trestného činu zavlečenia do cudziny podla § 233 Tr.zák., pokial vôči dieťatu, schopnému prejaviť svoju vôlu, nekoná s použitím násilia alebo lsti.