Rok 1968

K výkladu § 294 ods. 1 a § 296 ods. 1 o. s. p. Z hladiska výšky nároku uplatneného so zretelom na ustanovenie § 269 o. s. p. je treba skúmať, aké čiastky z platu povinného mal skutočne žalovaný v príslušnom období zrážať a žalobcovi vyplácať. Pre záver v tomto smere je treba bezpečne zistiť výšku pohladávky, ktorá je predmetom výkonu rozhodnutia proti povinnému, rozsah dosial nevymoženej jej časti, skutočnosť, či ide o prednostnú pohladávku a aké je jej poradie, aký bol skutočný príjem povinného od žalovaného v kritickom období, aká bola jeho čistá mzda včítane hodnoty naturálií (pokial ich povinný od žalovaného poberal) a aký je počet osôb, ktorým povinný poskytuje výživné.

Dostatočné odôvodnenie postavenia obvineného pred súd vo zmysle § 176 odst. 1 tr. por. je odvislé od toho, či v prípravnom konaní vykonali orgány činné v trestnom konaní dokazovanie o všetkých okolnostiach, ktoré je treba pred súdom dokazovať (§ 89 odst. 1 tr. por.), teda aj o okolnostiach, ktoré majú vplyv na stupeň nebezpečnosti činu pre spoločnosť. U trestného činu opilstva podla § 201 tr. zák. je nutno dokazovať už v prípravnom konaní nielen skutočnosť, že obvinený riadil motorové vozidlo pod vplyvom alkoholu, ale aj časové rozpätie, v ktorom požíval alkoholické nápoje, v akej dobe pred započatím jazdy sa tak stalo, množstvo a druh týchto nápojov, teda okolnosti, dôležité aj pre posúdenie stupňa

Z požadavku, aby byl návrh na opravu odůvodnění podán dříve, než rozhodnutí nabude právní moci, vyplývá, že nepřichází v úvahu oprava odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.

Není-li při rozhodování o zařazení odsouzeného do nápravně výchovné skupiny pro výkon trestu odnětí svobody rozhodnuto, zda jeho předchozí odsouzení, k němuž došlo v řízení proti mladistvým, je již zahlazeno, a zda tedy lze pro toto odsouzení na něj hledět, jako by nebyl odsouzen (§ 39a odst. 2 písm. b) tr. zák.), vyřeší si soud, rozhodující o zařazení do nápravně výchovné skupiny, tuto otázku sám jako předběžnou ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř.

Schopnost rozvedeného manžela živit se sám neurčují toliko jeho výdělečné schopnosti a možnosti, nýbrž i jeho majetkové poměry; ovšem v rámci úvahy, zda a do jaké míry je nutná výživa rozvedeného manžela zajištěna z jeho vlastního majetku, přihlédne soud i k celkovým poměrům rozvedeného manžela, k druhu jeho majetku, k účelu, jemuž je určen apod.

Z ustanovení § 251 tr. ř., které ukládá předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby předložil spis odvolacímu soudu, jakmile uplyne lhůta všem osobám, oprávněným k podání odvolání, vyplývá, že odvolací soud musí - s výjimkou vyloučení věci podle § 23 tr. ř. - rozhodovat najednou v jednom odvolacím řízení a jedním rozhodnutím o všech odvoláních osob, které jsou k podání odvolání oprávněny.

V rozhodnutí, jímž je žalovaný určen otcem nezletilého dítěte, upraví soud zpravidla nejen výživu, ale i výchovu dítěte (§ 113 odst. 2 o. s. ř.). Při rozhodování o vyživovací povinnosti žalovaného k dítěti, k němuž předtím úspěšně popřel otcovství manžel matky, je třeba vycházet z toho, že byl manžel matky považován až do pravomocného skončení řízení o popření otcovství za otce dítěte a trvala jeho vyživovací povinnost k dítěti. Z toho důvodu je úkolem soudu nejprve zjišťovat, v jakém rozsahu plnil manžel matky na výživu dítěte, a teprve podle těchto zjištění rozhodnout o vyživovací povinnosti žalovaného.