Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30.12.1967, sp. zn. 5 Cz 149/67, ECLI:CZ:NS:1967:5.CZ.149.1967.1

Právní věta:

V rozhodnutí, jímž je žalovaný určen otcem nezletilého dítěte, upraví soud zpravidla nejen výživu, ale i výchovu dítěte (§ 113 odst. 2 o. s. ř.). Při rozhodování o vyživovací povinnosti žalovaného k dítěti, k němuž předtím úspěšně popřel otcovství manžel matky, je třeba vycházet z toho, že byl manžel matky považován až do pravomocného skončení řízení o popření otcovství za otce dítěte a trvala jeho vyživovací povinnost k dítěti. Z toho důvodu je úkolem soudu nejprve zjišťovat, v jakém rozsahu plnil manžel matky na výživu dítěte, a teprve podle těchto zjištění rozhodnout o vyživovací povinnosti žalovaného.

Soud: Nejvyšší soud ČSSR
Datum rozhodnutí: 30.12.1967
Spisová značka: 5 Cz 149/67
Číslo rozhodnutí: 52
Rok: 1968
Sešit: 6
Typ rozhodnutí: Rozhodnutí
Heslo: Řízení před soudem, Určování otcovství, Výživné dítěte
Předpisy: 94/1963 Sb. § 96
§ 101 99/1963 Sb. § 113
Druh: Rozhodnutí ve věcech občanskoprávních, obchodních a správních
Sbírkový text rozhodnutí

Č. 52/1968 sb. rozh.

V rozhodnutí, jímž je žalovaný určen otcem nezletilého dítěte, upraví soud zpravidla nejen výživu, ale i výchovu dítěte ( § 113 odst. 2 o. s. ř.).

Při rozhodování o vyživovací povinnosti žalovaného k dítěti, k němuž předtím úspěšně popřel otcovství manžel matky, je třeba vycházet z toho, že byl manžel matky považován až do pravomocného skončení řízení o popření otcovství za otce dítěte a trvala jeho vyživovací povinnost k dítěti. Z toho důvodu je úkolem soudu nejprve zjišťovat, v jakém rozsahu plnil manžel matky na výživu dítěte, a teprve podle těchto zjištění rozhodnout o vyživovací povinnosti žalovaného.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 12. 1967, 5 Cz 149/67.)

Okresní soud v Ústí nad Labem vyhověl rozsudkem ze 14. 10. 1966 žalobě na určení otcovství žalovaného k nezletilé žalobkyni s tím, že žalovaný je povinen přispívat na výživu nezletilé žalobkyně částkou 250 Kčs měsíčně od 21. 11. 1964, tj. ode dne jejího narození.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl výrokem rozsudku okresního soudu o výživě nezletilé žalobkyně porušen zákon v uvedeném rozsahu rozsudek okresního soudu zrušil.

Z odůvodnění:

Okresní soud určil, že je žalovaný otcem nezletilé žalobkyně; před svým rozhodnutím nezjišťoval však vůbec – bez ohledu na ustanovení § 113 odst. 2 o. s. ř. – skutečnosti týkající se výchovy nezletilé žalobkyně a do výroku rozsudku nepojal výrok o její výchově. Se zřetelem k tomu zůstal rozsudek okresního soudu neúplným.

V řízení před okresním soudem a v jeho rozhodnutí došlo však i k dalšímu pochybení.

Okresní soud věděl o tom, že řízení o určení otcovství žalovaného k nezletilé žalobkyni předcházelo řízení o popření otcovství manžela matky k nezletilé žalobkyni. Toto řízení skončilo rozsudkem z 30. 3. 1965, jímž bylo zjištěno, že manžel matky není otcem nezletilé žalobkyně. Ovšem do pravomocného skončení této věci bylo nutno považovat za otce nezletilé žalobkyně manžela matky a až do této doby trvala jeho vyživovací povinnost k nezletilé žalobkyni.

Za tohoto stavu okresní soud pochybil, jestliže se – když určil žalovaného otcem nezletilé žalobkyně a rozhodoval o rozsahu jeho vyživovací povinnosti k nezletilé žalobkyni – nezabýval tím, zda a do jaké míry bylo výživné pro nezletilou žalobkyni uhrazeno plněním manžela matky do doby, než bylo jeho otcovství k nezletilé žalobkyni popřeno. Není možné, aby byl žalovaný zavazován k povinnosti plnit nezletilé žalobkyni znovu výživné, které jí již bylo poskytnuto, a to mj. i s ohledem na ustanovení § 101 zák. o rod., podle něhož je oprávněn ten, kdo zcela nebo zčásti plnil za jiného vyživovací povinnost, požadovat na něm úhradu tohoto plnění.

Z těchto důvodů měl okresní soud zjistit, co již nezletilá žalobkyně svědčila zákonná domněnka otcovství, a co ještě zbývá k úhradě výživného pro ni podle hledisek § 96 odst. 1 zák. o rod., a teprve podle těchto zjištění rozhodnout o vyživovací povinnosti žalovaného k nezletilé žalobkyni a jejím rozsahu.

Protože okresní soud nepostupoval uvedeným způsobem, porušil v řízení i rozhodnutím zákon v ustanoveních § 6, 120 odst. 1 a § 132 o. s. ř. ve spojení s ustanoveními § 113 odst. 2 o. s. ř. a § 96 odst. 1 a § 101 zák. o rod.