část trestní

Jestliže byl odsouzený z trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, nelze považovat trest za vykonaný dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění, pokud nebylo podle § 64 odst. 1 tr. zák., rozhodnuto, že se v podmíněné lhůtě osvědčil. Odsuzuje-li soud podmíněně propuštěného pachatele před uplynutím zkušební doby pro další trestný čin spáchaný ve zkušební době, musí při výměře trestu přihlížet k ustanovení § 36 odst. 1 tr. zák. tak, aby trest odnětí svobody, který má být uložen, nepřesáhl spolu s dosud nevykonaným zbytkem předchozího trestu odnětí svobody patnáct let. Zda předchozí, dosud neodpykaný trest odnětí svobody nebo jeho zbytek bude či nebude vykonán, řeší soud samostatně jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř.

K výkladu ustanovenia § 16 odst. 1 tr. zák. Vystavenie falošného dokladu o predisponovaní tovaru z jednej predajne do druhej za účelom zakrytia jestvujúceho manka je treba posudzovať z hladiska trestného činu poškodzovania majetku v socialistickom vlastníctve podla § 136 odst. 1 písm. b) tr. zák.

Výsledky daktyloskopickej expertízy je treba hodnotiť podla tých istých zásad ako iné dôkazy s prihliadnutím na všetky okolnosti prípadu. Trestné stíhanie nie je možné zastaviť pri predbežnom prejednaní obžaloby, hoci vec nie je náležite objasnená a je možné zistiť ešte ďalšie okolnosti, ktoré môžu podozrenie proti obvinenému buď ďalej posilniť, alebo naopak zoslabiť.

Při zkoumání zavinění pachatele ve smyslu § 5 písm. a) tr. zák. nestačí pouhé zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale nutno zjišťovat všechny skutečnosti, z nichž by bylo možno spolehlivě dovodit, že bez přiměřených důvodů spoléhal, že porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nezpůsobí. K posouzení přiměřenosti jeho důvodů nutno přistoupit z hlediska zkušeností pachatele a ostatních okolností případu. Skutečnost, že pachatel zakázal poškozenému určité jednání, které mohlo vést k jeho poškození, samo o sobě nestačí k závěru o nevině pachatele.

Jestliže pachatel jiného lživě obviní z jednání, které nezakládá zákonné znaky některého trestného činu podle zvláštní části trestního zákona, nedopustí se trestného činu křivého obvinění. V takovém případě by mohlo jít o provinění podle § 19 písm. a) zák. č. 38/1961 Sb. (§ 38 písm. a) zák. č. 60/1961 Sb.). Vyslovení pouhého podezření ze strany obviněného, že mu konkrétní osoba odcizila peníze, nelze považovat za vědomě lživé, a tedy křivé obvinění.