Sešit č. 9/1999

Jednání pachatele spočívající v tom, že za úplatu provádí nábor pracovních sil pro práci v cizině, má charakter zprostředkování zaměstnání a lze je pokládat za “jiné výdělečné podnikání” ve smyslu § 118 odst. 1 tr. zák., ke kterému je třeba povolení příslušného orgánu státní správy. Pokud pachatel k takové činnosti nemá povolení, jedná ve smyslu tohoto ustanovení “neoprávněně”. Pro posouzení, zda neoprávněné podnikání je provozováno “ve větším rozsahu”, je významný nejen výsledek provozované činnosti (např. počet osob, jimž pachatel zprostředkoval zaměstnání, výše skutečně dosaženého zisku), nýbrž i celý souhrn dílčích jednáni, která směřují k dosažení zamýšleného výsledku (např. délka doby zprostředkování zaměstnání, formy a četnost provádění náboru pracovních sil).

Rozhodnutí o zrušení národní správy konfiskovaného majetku nebo o vynětí tohoto majetku z národní správy ( § 11, § 24 dekretu č. 5/1945 Sb.) se samo o sobě nedotýká účinků vykonatelného výměru příslušného správního orgánu, vydaného v řízení podle § 1 odst. 4 dekretu č. 108/1945 Sb., jehož výsledkem byl závěr o tom, že byly splněny podmínky konfiskace majetku fyzické osoby.

V řízení před soudem je oprávněným subjektem podle § 71 odst. 5 tr. ř. k podání návrhu na prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. předseda senátu, jemuž věc byla podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení (projednání a rozhodnutí), a pokud je takový předseda senátu dlouhodobě nepřítomen, může tak učinit předseda senátu, jemuž věc byla přidělena v rámci přesunu agendy opatřením předsedy soudu podle § 2 odst. 2, 4 vyhl. č. 37/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Postavení předsedy a místopředsedy soudu jako orgánů státní správy soudu nezakládá jejich oprávnění k podání takového návrhu.

Okolnost, že nemovitost byla zatížena zástavním právem ve prospěch obchodní společnosti znárodněné podle zákona č. 121/1948 Sb., nezpůsobila, že nemovitost sloužila nebo byla určena provozu znárodněného podniku. Jestliže byla taková nemovitost zahrnuta do majetkové podstaty znárodněné společnosti, je naplněna skutková podstata § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jestliže soud podřadí skutkové části právní normy jen některé z právně významných skutečností a ostatní pomine, jde o nesprávné právní posouzení věci.

Jestliže ministr spravedlnosti podává v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, která je obsahem dvou či více podání učiněných jednak před uplynutím a jednak po uplynutí šestiměsíční lhůty od právní moci napadeného rozhodnutí, a zákon nebyl porušen v neprospěch obviněného, je podmínkou postupu Nejvyššího soudu podle § 269 odst. 2 tr. ř. až § 271 tr. ř. to, že tento postup je ministrem spravedlnosti navržen již v podání učiněném před uplynutím uvedené lhůty.

Nestanoví-li příslušná mezinárodní smlouva, a to narozdíl od čl. 3 odst. 1 písm. d) Úmluvy o předávání odsouzených osob (uveřejněna pod č. 553/1992 Sb.), souhlas odsouzeného jako právní podmínku pro jeho předání k výkonu trestu na území státu, jehož je státním občanem, pak nezjištění stanoviska odsouzeného k možnosti předání nebrání uznání rozhodnutí cizozemského soudu postupem podle § 384a tr. ř.

Přechod věci na stát v důsledku politické perzekuce ucho postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody nelze dovodit jen z toho, že bývalé státní notářství při projednávání dědictví porušilo konkrétní ustanovení procesního předpisu a věc v konečném důsledku připadla státu jako odúmrť.