Sešit č. 7-8/1991

Účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, může nastat jen ohledně celého odsouzení. To platí i tehdy, jestliže některý z více trestů byl prominut podle článku I amnestie prezidenta republiky z 1. ledna 1990, který stanoví, že se vyjmenované tresty promíjejí s tím, že se na pachatele hledí dnem rozhodnutí o amnestii, jako by nebyl odsouzen.

K aplikácii rozhodnutia prezidenta republiky o amnestii z 1. januára 1990.Pre aplikáciu článku VI. odst. 2 rozhodnutia prezidenta republiky o amnestii z 1. januára 1990 je nerozhodné, že odsúdenému bol uložený za zbiehajúce sa trestné činy úhrnný alebo súhrnný trest podla iného zákonného ustanovenia, než sa uvádza v článku VI. odst. 1 písm. b) citovanej amnestie.

K aplikácii rozhodnutia prezidenta republiky o amnestii z 1. januára 1990.Z ustanovenia článku VI. odst. 1 písm. a) rozhodnutia prezidenta republiky o amnestii z 1. januára 1990 a § 89 odst. 1 Tr. zák. vyplýva, že z dobrodenia tejto amnestie sú vylúčení aj páchatelia, ktorí sa dopustili prípravy (§ 7 odst. 1 Tr. zák.), resp. pokusu (§ 8 odst. 1 Tr. zák.) trestného činu zneužívania právomoci verejného činitela podla § 158 Tr. zák., prípadne účastenstva (§ 10 odst. 1 Tr. zák.) na tomto trestnom čine.

Rozhoduje-li soud prvního stupně po právní moci odsuzujícího rozsudku podle § 155 odst. 1 tr. ř. o povinnosti odsouzeného k úhradě odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem, je povinen zjistit, zda odsouzený má dostatečné prostředky k tomu, aby tyto náklady uhradil to zejména znamená, že je povinen zjistit majetkové poměry a výdělkové možnosti odsouzeného. Jestliže zjistí, že odsouzený nemá dostatek prostředků k tomu, aby uhradil náklady nutné obhajoby, a má proto nárok na obhajobu bezplatnou [§ 33 odst. 2, § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř.], vydá rozhodnutí, že z tohoto důvodu není povinen hradit odměnu a hotové výdaje uhrazené státem ustanovenému obhájci.

Ustanovenie § 2 zákona č. 119/1990 Zb. o súdnej rehabilitácii sa vzťahuje len na právoplatné odsudzujúce súdne rozhodnutia, t. j. aj na rozsudky, v odvolacom konaní potvrdené uznesením o zamietnutí odvolania a na trestné rozkazy vydané podla § 314e a násl. Tr. por. v znení pred novelou č. 178/1990 Zb. Netýka sa však právoplatných rozhodnutí o oslobodení obvineného spod obžaloby, ani rozhodnutí o zastavení, prípadne prerušení trestného stíhania.

Pri postupe podla § 2 odst. 1, 2 prvá veta zákona č. 119/1990 Zb. o súdnej rehabilitácii sa súd obmedzí len na zistenie, či právne posúdenie skutku použité v odsudzujúcom rozsudku zodpovedá niektorému z ustanovení uvedených v § 2 odst. 1 písm. a) až f) citovaného zákona. Súbor zákonných ustanovení uvedených v § 2 odst. 1 bol doplnený zákonom č. 47/1991 Zb. Nie je pritom oprávnený predmetnú vec skúmať z hladísk uvedených v § 3 odst. 1 citovaného zákona, v ktorom sa demonštratívne uvádzajú námietky, ktoré môže podať prokurátor v lehote 60 dní odo dňa oznámenia rozhodnutia vydaného podla § 2 odst. 2 citovaného zákona.

Podle ustanovení § 2 odst. 2 věta druhá zák. č. 119/1990 Sb. stanoví soud, vztahuje-li se rehabilitace podle odstavce 1 citovaného zákonného ustanovení jen na některý z trestných činů, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činy (zločiny) rehabilitací nedotčené.Při stanovení přiměřeného trestu je nutno vycházet z předpisů trestního práva účinných v době původního rozhodování (ex tunc) k ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. se nepřihlíží. Základním hlediskem přitom však je vzájemný poměr závažnosti rehabilitovaného a nerehabilitovaného trestného činu. Druhem trestu ani jeho rozpětím v příslušném předpisu proto není soud vždy vázán.