Sešit č. 5-6/2010

I. Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák.*) se může dopustit i správce konkursní podstaty, resp. insolvenční správce, jestliže nehospodárným nakládáním s majetkem konkursní (majetkové) podstaty poruší svou povinnost postupovat s odbornou péčí (§ 8 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, § 36 odst. 1 insolvenčního zákona) a způsobí alespoň škodu nikoli malou na takovém majetku. Za škodu způsobenou trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. však nelze bez dalšího považovat peněžní částku nacházející se v konkursní (majetkové) podstatě, kterou správce konkursní podstaty (insolvenční správce) neoprávněně dočasně poskytl jako vklad do základního kapitálu pro účely založení nové obchodní společnosti, byla-li tato peněžní částka ve shodě s úmyslem správce konkursní podstaty (insolvenčního správce) vrácena do konkursní (majetkové) podstaty po několika týdnech ihned po zápisu zakládané obchodní společnosti do obchodního rejstříku. Škodou by zde mohl být jen ušlý úrok z neoprávněně zapůjčené peněžní částky. II. Škoda se i v trestním právu chápe obdobně jako v těch odvětvích práva, která upravují majetkové a závazkové vztahy včetně odpovědnosti za škodu, tj. v právu občanském nebo obchodním, protože trestní zákon ani trestní řád nijak specificky nedefinují pojem „škoda“ pro účely trestní odpovědnosti a trestního stíhání. Je to tedy újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a lze ji napravit – nedochází-li k naturální restituci – poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Přitom se rozlišuje skutečná škoda a ušlý zisk (§ 442 odst. 1 obč. zák., § 379 obch. zák.). *) Poznámka redakce: Nyní jde o § 220 odst. 1 tr. zákoníku

Z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř., tj. pro obavu z toho, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnul pravomocně uloženému trestu, lze vzít do vazby odsouzeného též v řízení konaném podle § 332 odst. 1 tr. ř. o tom, zda se jako podmíněně propuštěný osvědčil nebo zda vykoná zbytek trestu odnětí svobody podle § 64 odst. 1 tr. zák. (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 7/1996 Sb. rozh. tr.). Jestliže v takovém řízení byl odsouzený vzat do vazby, pak soudem příslušným k rozhodnutí o započítání této vazby do uloženého trestu (§ 38 odst. 1 tr. zák.*), § 334 odst. 1 tr. ř.) je soud, jehož příslušnost vyplývá z ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř., tj. soud, který rozhodl v prvním stupni ve věci, v níž byl odsouzenému uložen trest odnětí svobody, o jehož výkon jde. *) Poznámka redakce: Nyní jde o ustanovení § 92 odst. 1 tr. zákoníku

I. Jestliže si pachatel jako příslušník Policie České republiky opatřil pro své soukromé účely informace o konkrétních osobách či věcech (např. údaje týkající se určité osoby a jejího osobního automobilu), jde o takový výkon jeho pravomoci veřejného činitele, který odporuje zákonu [viz např. § 42g odst. 1 písm. a), b) zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2008], přičemž za splnění ostatních podmínek lze takové jednání posoudit jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. *) II. Zákonný znak skutkové podstaty trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 1 tr. zák. spočívající v „přisvojení si osobních údajů“ lze naplnit jakýmkoli neoprávněným získáním možnosti trvale disponovat s osobními údaji jiného (např. postačí, když si pachatel zapamatuje takto získané údaje), aniž se vyžaduje, aby pachatel tyto údaje získal v materializované podobě (např. vytištěním na papír, kopírováním na nosič informací). *) Poznámka redakce: Nyní srov. podmínky trestní odpovědnosti za trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji v ustanovení § 180 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, a to též z hlediska možného jednočinného souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku

Soudce, který bezdůvodně inicioval trestní stíhání znalce pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 tr. zák., byť tak učinil až po pravomocném skončení trestního stíhání, v němž znalec podal znalecký posudek, je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, pokud se v tomto pravomocně skončeném trestním stíhání pokračuje (např. na podkladě rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku nebo o ústavní stížnosti), zejména když soudce dalším postupem, vztahujícím se k potřebě opětovně provést důkaz tímto znaleckým posudkem, dal znovu najevo svůj negativní postoj k osobě znalce a k jeho posudku tím, že ani neprovedl důkaz tímto posudkem. Nebylo-li v takovém případě rozhodnuto o vyloučení soudce podle § 31 odst. 1 tr. ř. a ten se podílel i na novém rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř., je tím naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. S poukazem na tento dovolací důvod však nelze namítat, že ve věci vystupoval podjatý znalec, o jehož vyloučení nebylo rozhodnuto.

Současné uložení trestu vyhoštění a podmíněného trestu odnětí svobody není vyloučeno, zvláště pak v situaci, kdy na základě mezinárodní smlouvy lze dosáhnout sledování způsobu života odsouzeného (viz § 459 tr ř.).

Jestliže bylo obviněnému pravomocným rozhodnutím přiznáno právo na bezplatnou obhajobu a byl poučen o tom, aby si zvolil obhájce, popřípadě aby požádal soud o jeho ustanovení (§ 33 odst. 2, 4 a 5 tr. ř.), záleží jen na obviněném, zda a kdy toto své právo uskuteční. Učiní-li tak se značným časovým odstupem (např. zvolí si obhájce až po uplynutí více jak šesti měsíců od přiznání práva na bezplatnou obhajobu) až poté, co orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí, pak ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nemůže úspěšně namítat, že v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona měl mít.

Skutková podstata trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. vyžaduje přisvojení si cizí věci (nebo jiné majetkové hodnoty), která byla pachateli svěřena. Jestliže pachatel byl na základě smlouvy (např. smlouvy o zajištění ostrahy a ochrany majetku) zavázán pouze střežit cizí věci před odcizením, poškozením nebo zničením, pak mu tyto věci nebyly svěřeny, tj. předány do jeho dispozice, a nedostaly se tak z faktické moci jejich vlastníka či jiné oprávněné osoby. Proto jednání pachatele, který si neoprávněně přisvojí takové střežené věci tím, že se jich zmocní, nevykazuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., ale za splnění dalších podmínek půjde o trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. *) *) Poznámka redakce: Nyní jde o rozlišení trestných činů krádeže podle § 205 odst. 1 a zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku.