Sešit č. 5/2012

Jestliže bylo řízení před prvním jednáním zastaveno podle § 107 odst. 5 o. s. ř. po 1. 9. 2011, soud vrátí zaplacený soudní poplatek splatný podáním návrhu na zahájení řízení snížený podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 218/2011 Sb., i když bylo řízení zahájeno před 1. 9. 2011.*)

Příslušnost soudu podle § 26 tr. ř. k úkonům v přípravném řízení je omezena pouze na dobu trvání přípravného řízení (§ 12 odst. 10 tr. ř.). Po ukončení přípravného řízení podáním obžaloby se příslušnost soudu řídí obecnými hledisky uvedenými v ustanoveních § 16 až 22 tr. ř. a soud příslušný podle těchto ustanovení se stává soudem příslušným ke všem rozhodnutím, která ve věci přicházejí v úvahu, a to včetně těch, jejichž potřeba vyvstala z procesních úkonů, k nimž došlo ještě v přípravném řízení. 

Proto o stížnosti obviněného podané proti usnesení, jímž rozhodl státní zástupce v přípravném řízení podle § 71 odst. 3 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2011) o dalším trvání vazby, v době po podání obžaloby rozhoduje soud [§ 146a odst. 1 písm. a) tr. ř.] příslušný k projednání obžaloby. Jelikož nejde o rozhodování o vazbě tohoto obviněného v přípravném řízení, nejsou soudci, kteří rozhodují o takové stížnosti, vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení z důvodu, jenž jinak vyplývá z ustanovení § 30 odst. 2 věty druhé tr. ř.

Jestliže pachatel jako řidič motorového vozidla při jízdě vysokou rychlostí např. po dálnici záměrně provedl v reakci na způsob jízdy řidiče jiného motorového vozidla takový agresivní jízdní manévr, kterým vytlačil vozidlo řízené jiným řidičem mimo vozovku nebo donutil jeho řidiče k náhlému vyjetí mimo vozovku, lze učinit závěr, že úmysl pachatele (§ 15 tr. zákoníku) zahrnoval i případné následky způsobené tímto jednáním, a to včetně vážných zranění řidiče motorového vozidla (popřípadě dalších osob v něm jedoucích), jež bylo takto vytlačeno z vozovky. Proto přichází v úvahu právně posoudit takový čin ve smyslu § 145 tr. zákoníku.

Jestliže si pachatel přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a učinil tak za splnění některé z okolností uvedených v § 205 odst. 1 písm. a), b), c), d) nebo e) tr. zákoníku, přičemž současně byla naplněna i podmínka zpětnosti podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, je třeba takový čin právně posoudit jako jeden přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), c), d) nebo e), odst. 2 tr. zákoníku. 

Tohoto právního názoru se nijak nedotýká změna ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku, provedená zákonem č. 330/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, účinným zde od 1. 12. 2011.

Hlavní líčení lze konat v nepřítomnosti obžalovaného i ve zjednodušeném řízení před samosoudcem po podání návrhu na potrestání po zkráceném přípravném řízení (§ 314b a násl. tr. ř.), ale je zde nutné respektovat určité zvláštnosti, které se týkají takového způsobu řízení. Jedna z nich spočívá v tom, že v případě zkráceného přípravného řízení nemůže dojít ve smyslu § 166 odst. 1 tr. ř. ke skončení vyšetřování, a proto obviněnému ani nelze umožnit, aby poté prostudoval spis a učinil návrhy na doplnění vyšetřování. Tato podmínka stanovená pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného podle § 202 odst. 2 písm. b) tr. ř. se v případě zjednodušeného řízení před samosoudcem neuplatní. 

Konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného za uvedených předpokladů neodporuje ani ustanovení čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních lidských práv a svobod, jestliže soudní řízení jako celek není dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu.

Jestliže ustanovený obhájce převezme a připravuje obhajobu obviněného, pak je oprávněn účtovat úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif), bez ohledu na to, že neprovede první poradu s obviněným (např. v řízení proti uprchlému, v případě obhajoby zemřelého).

Postup podle ustanovení § 460u odst. 4 tr. ř., podle něhož prokáže-li odsouzený, že peněžitou sankci nebo peněžité plnění uložené rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních úplně uhradil v jakémkoliv státě, soud rozhodne o upuštění od výkonu takového rozhodnutí, přichází v úvahu pouze poté, co již bylo rozhodnuto o uznání a výkonu rozhodnutí podle § 460t odst. 1 tr. ř. Pokud odsouzený peněžitou sankci nebo peněžité plnění uhradí před rozhodnutím soudu podle § 460t odst. 1 tr. ř., soud nečiní žádné rozhodnutí, nýbrž věc jako vyřízenou založí, příp. vyrozumí o skončení věci příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, který žádost o uznání a výkon zaslal. *) *) Poznámka redakce : S ohledem na novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 459/2011 Sb. s účinnosti od 1. 1. 2012 rozhodnutí podle § 460p a násl. tr. ř. činí samosoudce okresního soudu.