Sešit č. 4-5/1987

Nárok státu na zaplacení daně není nárokem na náhradu škody způsobené trestným činem zkrácení daně, ale nárokem vyplývajícím přímo ze zákona. Nejde proto o nárok, který by mohla příslušná finanční správa uplatňovat podle § 43 odst. 2 tr. ř. v trestním řízení.

Kdo se veze v motorovém vozidle, ač ví, že pochází z trestného činu uvedeného v § 209a odst. 1 tr. zák., dopouští se trestného činu neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 2 tr. zák. i tehdy, když po část jízdy motorové vozidlo řídí sám.

K rozlišování tr. činu nepřímého úplatkářství, (§ 162 odst. 1 tr. zák.) účastenství na tr. činu přijímání úplatku (§ 10 odst. 1, § 160 tr. zák.) a podvodu (§ 250 tr. zák.). Jestliže pachatel přijímá úplatek za to, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci veřej. činitele, avšak jedná bez součin. s veřej. činitelem, dopouští se tr. činu nepřímého úplatkářství (§ 162 odst. 1 tr. zák.). Jestliže však úplatek přijímá nebo žádá v součin. s veřej. činitelem a pro něj, dopouští se účastenství na tr. činu přijímání úplatku (§ 10 odst. 1, § 160 odst. 1, 3 tr. zák.). Jestliže pachatel přijímá nebo žádá úplatek pro osobu, která není veřej. činitelem, obstarává však věci obecného zájmu, sám však věci obecného zájmu neobstarává, dopouští se účastenství na tr. činu přijímání úplatku. Jestliže takový pachatel pouze předstírá, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci veřej. činitele, která obstarává věci obecného zájmu, avšak po vyřízení věci nepodnikne nic, dopouští se tr. činu podvodu podle § 250 tr. zák., popř. jeho pokusu podle § 8 odst. 1, § 250 tr. zák., jestliže o úplatek požádal, ale nepřijal ho.

Jestliže si pachatel přivlastní peníze z majetku socialistické organizace, které nalezl v prostorách náležejících k objektu organizace (ve skladu prodejny), kam je oprávněný pracovník organizace odložil, dopouští se rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák., a nikoliv zatajení věci z majetku v socialistickém vlastnictví podle § 135 odst. 1 tr. zák.

Skutečnost, že některé útoky jsou spáchány na území ČSSR a jiné v cizině, sama o sobě nevylučuje pokračování v trestném činu. K výkladu subjektivní podmínky pokračování v trestném činu.

Je-li obviněný stíhán proto, že jako vedoucí provozovny část zjištěného manka způsobil úmyslně rozkrádáním tržeb, popř. zboží a část z nedbalosti porušováním svých povinností, jde o dva samostatné skutky. Pravomocné zastavení trestního stíhání ohledně jednoho skutku proto nebrání, aby se pokračovalo v trestním stíhání pro skutek druhý.

Skutečnost, že podmíněně odsouzený se neoprávněně zdržuje v cizině, nebrání soudu, aby mohl do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnout ve smyslu § 60 odst. 1 tr. zák. o tom, zda podmíněně odsouzený se osvědčil či nikoliv. Taková skutečnost sama o sobě tedy nemůže bránit tomu, aby uplynula jednoroční lhůta podle § 60 odst. 3 tr. zák.