Sešit č. 4-5/1977

II. K výkladu znaku ve větším rozsahu u trestného činu zneužívání socialistického podnikání podle § 120 odst. 1 tr. zák.

K rozlišování mezi trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestným činem poškozování spotřebitele podle § 121 odst. 1 tr. zák. při nelegálním odčerpávání tzv. přebytků v provozovně veřejného stravování. Vznikají-li přebytky jinak než úmyslným poškozováním spotřebitelů, má jejich odčerpání znaky trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 tr. zák. jsou-li však přebytky vytvořeny úmyslným poškozováním spotřebitelů, kteří nejsou socialistickou organizací (srov. č. 49/1971 Sb. rozh. tr.), má jejich odčerpání znaky trestného činu poškozování spotřebitele podle § 121 tr. zák., nikoliv znaky rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 tr. zák.

Podmínkou zahlazení odsouzení mladistvého k trestu odnětí svobody podle § 87 odst. 1 tr. zák. je takové chování mladistvého ve výkonu trestu, že z něho lze usuzovat, že mladistvý se napravil a že v budoucnosti povede řádný život pracujícího člověka. Rozhodne-li soud podle § 87 odst. 1 tr. zák. (§ 363 věta druhá, § 364 odst. 3 tr. ř.), že odsouzení mladistvého k trestu odnětí svobody se nezahlazuje, je zahlazení odsouzení možné jen za podmínek § 69 odst. 1 nebo 3 tr. zák.

K podmínkám přijetí záruky společenské organizace za nápravu obviněného.

Vyloučení jednočinného souběhu v případě tzv. faktické konzumpce přichází v úvahu jen tehdy, jestliže jeden trestný čin je prostředkem nebo vedlejším produktem relativně malého významu ve srovnání se základním trestným činem. Přichází-li v takovém případě v úvahu souběh dvou trestných činů proti majetku, je předpokladem použití tzv. faktické konzumpce zjištění výše škody, která byla způsobena jednáním, jež bylo prostředkem ke spáchání jiného trestného činu. Souběh je pak vyloučen jen tehdy, je-li tato škoda relativně malého významu ve srovnání se škodou, která byla způsobena základním trestným činem. Dojde-li soud k závěru, že jsou splněny předpoklady pro tzv. faktickou konzumpci, nemůže pachatele obžaloby pro konzumovaný trestný čin zprostit, ale musí jen v odůvodnění rozsudku vyložit, proč skutek kvalifikuje jen jako základní trestný čin, v němž je jiný trestný čin konzumován.

Posudek znalců z oboru psychiatrie o duševním stavu obžalovaného (§ 116 odst. 1 tr. ř.) lze v hlavním líčení k důkazu přečíst (§ 211 odst. 4 tr. ř.) jen za podmínky, že oba znalci byli před podáním posudku poučeni podle § 106 tr. ř., nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a prokurátor i obžalovaný s tím souhlasí. Nejsou-li tyto podmínky splněny, nelze k znaleckému důkazu takto provedenému při rozhodování soudu přihlížet. Zásadu vyjádřenou v ustanovení § 220 odst. 2 tr. ř., že se soud při svém rozhodnutí může opírat jen o důkazy, které byly v hlavním líčení provedeny, je třeba chápat tak, že musí jít o důkazy provedené způsobem odpovídajícím zákonu.

Jestliže důkazy shromážděné a provedené v přípravném řízení poskytují dostatečný podklad pro možnost posouzení skutku uvedeného v žalobním návrhu jako trestného činu, o němž přísluší konat řízení v prvním stupni krajskému soudu (§ 17 odst. 1 tr. ř.), je tento soud příslušný k projednání věci v prvním stupni i tehdy, když v obžalobě je tento skutek právně posouzen jako trestný čin, o němž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu.