Sešit č. 3/1994

Ujednání smluvních stran o tom, že nabyvatelé v případě stáří či nemoci poskytnou postupitelce veškeré zaopatření tak, jak si toho slušný způsob života žádá, není neurčité a nečiní proto postupní smlouvu neplatnou.

Při pozbytí práva užívat byt (obytné místnosti) v obytném domě z důvodu zániku vlastnického (spoluvlastnického) vztahu ohledně tohoto domu se použijí jako ustanovení upravující vztahy obsahem i účelem jim nejbližší (srov. nyní § 835 o. z.) ta ustanovení občanského zákoníku, jež upravují náhrady za vyklizený byt (srov. § 712 o. z.) při zániku práva užívat byt.

Jestliže odvolací soud připustil dovolání (§ 238 odst.2 písm a/o.s.ř.) jen v souvislosti s právním posouzením (výkladem) určitého pojmu, vymezil tím závazně dovolací důvod a odvolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozsudek odvolacího soudu např.z hlediska závěru odvolacího soudu o skutkových zjištěních. Pojem bezúhonný nebo bezúhonnost musí být vykládán vždy v souladu s ustanovením zákona, pro jehož účely je bezúhonnost osoby posuzována,zpravidla tedy jako předpoklad k výkonu určité profese nebo činnosti. Za bezúhonného ve smyslu ustanovení § 3 odst.1 písm.d) zákona č.128/1990 Sb.lze považovat takového uchazeče o zápis do seznamu advokátů, u něhož není doloženě zpochybněno (z hlediska souhrnu předpokladů nejen trestních,ale občanských a morálních), že bude čestně a svědomitě plnit povinnosti budoucího advokáta.

Ustanovení § 100 zákona č.100/1989 Sb.,o sociálním zabezpečení,nelze použít bez spojení s ustanovením § 97 odst.2 téhož zákona, pokud jde o obligatorní uvolnění části důchodu nevyplaceného v době výkonu trestu odnětí svobody,delšího než jeden měsíc (požádá-li o to důchodce k úhradě svých potřeb nebo závazků trvajících po dobu výkonu trestu), a pokud jde o právní úpravu nároku na výplatu dávky a její části. Ustanovení § 97 odst.2 zákona č.100/1988 Sb. je tu třeba aplikovat nejen na splátky dávky dosud nepřiznané, ale i na splátky dávky již přiznané, jejíž výplata byla zastavena. Žádost o uvolnění výplaty části důchodu podle ustanovení § 100 zákona č.100/1988 Sb.nelze vázat na období samotného výkonu trestu odnětí svobody.

V řízení podle ustanovení § 250 l a násl.o.s.ř. se navrhovatel nemůže úspěšně domáhat započtení jím uváděné doby zaměstnání (např.i zařazení této doby zaměstnání do II. pracovní kategorie) pro účely důchodového zabezpečení ve smyslu ustanovení § 21 odst.1 zákona č.87/1991 Sb.,pokud nepředloží osvědčení nebo soudní rozhodnutí o tom, že jeho pracovní vztah skončil neplatně.V tomto přezkumném řízení není soud oprávněn posuzovat otázku neplatnosti právního úkonu, na jehož podkladě skončil pracovní vztah, a to ani jako předběžnou otázku. K řízení o této neplatnosti skončení pracovního vztahu (§ 80 písm.c/o.s.ř.) je příslušný obecný soud, v jehož obvodu má sídlo tehdejší zaměstnavatel navrhovatele, a to na podkladě samostatného návrhu podaného podle ustanovení § 22 zákona č.87/1991 Sb.

Pro přiznání invalidity následkem pracovního úrazu v zaměstnání I.pracovní kategorie se požaduje,aby invalidita (částečná invalidita) byla vyvolána následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v takovém zaměstnání pokud jde o úraz utrpěný v souvislosti s plněním takových úkolů,nesmí jít o úraz utrpěný za okolností uvedených v ustanovení § 19 odst.2 zákonač.100/1988 Sb. (§ 59 odst.1 písm j/ vyhlášky č.149/1988 Sb.). Proto tu nenáleží důchod při pracovním úrazu ze zaměstnání I.pracovní kategorie (pro který není splněna zákonem výslovně požadovaná doba zaměstnání v příslušné pracovní kategorii),nýbrž jen ze zaměstnání III.pracovní kategorie. Náleží tu však zvýšení za dobu zaměstnání I.AA kategorii i nad nejvyšší výměru uvedenou v odstavci prvním pod písm.d)ustanovení § 31,nejvýše však do částky uvedené v ustanovení § 31 odst.2 zákona č.100/1988 Sb.

Usnesení pléna Nejvyššího soudu České republiky k otázce účinnosti právní úpravy řízení o dovolání a řízení ve věcech správního soudnictví