Sešit č. 10/2011

Uzavře-li statutární orgán organizační jednotky občanského sdružení jejím jménem zástavní smlouvu, aniž by si opatřil podle stanov potřebný předchozí souhlas jiného orgánu občanského sdružení, odpovídá občanskému sdružení za škodu, kterou mu tímto jednáním způsobil. Na platnost úkonu učiněného jménem organizační jednotky občanského sdružení však překročení tohoto vnitřního omezení žádný vliv nemá.

Lze-li rozhodnutí odvolacího soudu napadnout dovoláním, a to i tehdy, je-li přípustnost dovolání posuzována podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., není odvolací soud soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, ve smyslu článku 267 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.V takovém případě není odvolací soud povinen, vyvstane-li před ním otázka výkladu či platnosti předpisu práva Evropské unie, se s takovou otázkou obrátit na Soudní dvůr; tím není dotčena možnost odvolacího soudu tak učinit (článek 267 odst. 1, odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie).

O překážku věci zahájené (§ 83 odst. 1 o. s. ř.) jde i v případě, kdy je žaloba o zaplacení téže směnky směřující proti témuž žalovanému podána soudním exekutorem v rámci provádění exekuce přikázáním pohledávky povinného a následně správcem konkursní podstaty povinného.

K naplnění zákonného znaku spočívajícího v tom, že pachatel spáchal čin „opětovně“, postačí jakýkoliv případ opakování téhož trestného činu týmž pachatelem, přičemž není významné, zda se jednalo jen o pokus či přípravu trestného činu. Nevyžaduje se, aby pachatel byl za takový čin již dříve pravomocně odsouzen či potrestán, a není významné, zda ohledně takového odsouzení již platí fikce, že se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl. Rozhodná není ani délka doby, která uplynula od spáchání dřívějšího takového činu, případně délka doby, jež uplynula od předchozího odsouzení za něj. 

Proto při posuzování otázky, zda pachatel naplnil znak kvalifikované skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy že spáchal takový čin opětovně, není důležitá okolnost, že od spáchání dřívějšího trestného činu výtržnictví uplynula značně dlouhá době. K takové okolnosti je však třeba přihlížet při stanovení druhu a výměry trestu.

Řízení o správním vyhoštění vedené pro nevycestování osoby, která byla vyhoštěna podle zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nemá povahu správního řízení trestního podle vnitrostátního práva, ani nemá trestně právní povahu ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění jejích protokolů. 

Takové řízení, resp. jeho výsledek, proto nepředstavuje překážku trestního stíhání ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák.* 

Rozhodujícími hledisky pro rozlišení trestných činů zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák. jsou především povaha zásahu do osobní svobody poškozeného a délka jeho trvání.

Za zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák., a nikoliv jen za omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák., lze tedy pokládat např. situaci, kdy poškozený je vystaven zásahu do své osobní svobody nuceným pobytem v prostoru, v kterém po dobu jednoho týdne musel pobývat nejprve v jediné místnosti a poté po dobu dvou týdnů v uzavřeném domě, v němž byl držen a střežen, neboť za těchto okolností se nacházel již v postavení srovnatelném s uvězněním.*

I. Činnost znalce zapsaného v seznamu znalců (popřípadě přibraného ad hoc) spočívající v podání znaleckého posudku může být obstaráváním věcí obecného zájmu ve smyslu § 160 odst. 1 tr. zák., neboť objektivní a nestranné vypracování znaleckých posudků, a tedy řádný výkon znalecké činnosti, je v zájmu celé společnosti, zejména je-li podkladem pro rozhodování nebo jiný postup státního orgánu. 

Jestliže takový znalec v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku (např. pro potřeby státního orgánu za účelem kontroly hospodaření s veřejnými finančními prostředky) požaduje úplatek za to, že v posudku uvede hrubě zkreslené údaje, může se dopustit trestného činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 2 tr. zák. 

II. I když zadavatel požadoval vypracování „odborného posudku“, pro závěr, že jde o znalecký posudek ve smyslu § 175 odst. 1 tr. zák. o trestném činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, je rozhodující skutečnost, že posudek vypracovala osoba, která je znalcem ve smyslu zákona o znalcích a tlumočnících, a že obsahuje zákonem vyžadované formální a obsahové náležitosti znaleckého posudku. 

Zákonný znak spočívající v „podání znaleckého posudku“ podle § 175 odst. 1 tr. zák. je v případě písemně vypracovaného znaleckého posudku naplněn tím, že znalec vyhotoví posudek a předá ho zadavateli, popřípadě i jiné osobě.*