Sešit č. 1-2/1995

Z ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb. vyplývá, že stanovy občanského sdružení mohou určit, které organizační jednotky občanského sdružení mají způsobilost jednat vlastním jménem, tedy i nabývat vlastním jménem práv a povinností, a jsou tedy právnickými osobami. Takové organizační jednotky však musí být ve stanovách výslovně uvedeny, anebo musí být ve stanovách alespoň určeno, jakým způsobem se takové jednotky ustavují, aby bylo možné jednoznačně zjistit, zda jde v konkrétním případě o organizační jednotku vzniklou v souladu se stanovami jako organizační jednotka s právní subjektivitou. Stanovy pak musí také jednoznačně určit, kdo je oprávněn jménem takové organizační jednotky ve všech věcech jednat, tj. kdo je jejím statutárním orgánem.

Při posuzování platnosti výpovědi pro nesplňování předpokladů pro výkon práce stanoveného právním předpisem ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce, spočívající v neúspěšném absolvování konkurzu podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 172/1990 Sb., musí se soud zabývat i otázkou, zda v jednotlivém případě jde o konkurz, který byl vyhlášen a realizován v souladu s ustanovením § 37 odst. 1 a 2 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. V případě vypsání konkurzu na místo, které je obsazeno, se úspěšné absolvování konkurzu stává předpokladem pro výkon funkce učitele nebo vědeckého pracovníka, na jehož místo byl konkurz vypsán. Jde tedy o předpoklad pro výkon práce (funkce), který stanoví právní předpis, a při nesplnění tohoto předpokladu jde o výpovědní důvod, uvedený v ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce.

Činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) obchodní společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem. Právní předpisy ani povaha společnosti s ručením omezeným nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto obchodní společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů, pokud náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) není výkon činnosti statutárního orgánu.

Podala-li opravný prostředek proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení navrhovatelka, která má bydliště v zahraničí, potom je ve smyslu ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb. a ustanovení § 85a, § 246 odst. 1 a 2 a § 250 l o. s. ř. příslušným k projednání tohoto opravného prostředku krajský soud, v jehož obvodu působnosti má sídlo orgán sociálního zabezpečení, který vydal rozhodnutí, proti němuž směřuje opravný prostředek.

Činnost poslance České národní rady bylo nutno ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. d) zákona č. 100/1988 Sb. a ustanovení zákona č. 371/1990 Sb. /1/ považovat za zaměstnání, když podle ustanovení § 15 zákona č. 371/1990 Sb. poslanci náležel plat, který podléhal dani ze mzdy, a podle ustanovení § 10 téhož zákona byl účastníkem nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení stejně jako pracovníci v pracovním poměru. Nemohl proto zároveň pobírat starobní důchod.

Na dávky a služby sociálního zabezpečení nemají nárok fyzické osoby, které nemají trvalý pobyt na území České republiky (§ 103 zákona č. 100/1988 Sb.), pokud nestanoví jinak mezistátní úmluva. Žadatelce o důchod nemohl vzniknout nárok na něj, nemá-li trvalý pobyt na území České republiky podle Dohody vlád Československa a USA z 20.6.1968, když tato Dohoda řeší jen otázky výplaty důchodů, nikoli otázky vzniku nároku na důchod.

Podle ustanovení § 33 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, lze uplatnit nárok na úpravu (zvýšení) starobního důchodu jen z důvodu individuálního důchodového připojištění (např. podle ustanovení vyhlášek č. 114/1953 Ú. l. a č. 156/1954 Ú. l.), nikoli z důvodu penzijního nadlepšení (zrušeného nařízením vlády č. 18/1954 Sb.).